Zuby drkotají a dubnový sníh bodá

[Verse 1] Ráno koukám na teploměr, minus dva mě ničí, severní vítr zafoukal a do morku kostí fičí. Přes den slunce vyleze na dvanáct stupňů sotva, v té dnešní předpovědi číhá neviditelná kotva. [Pre-Chorus] Vytahuju zimní svetry, balím krk do šály, horký čaj v tlustém hrnku vůbec nepálí. [Chorus] Zase zmrznem, já to ve svých kostech cítím, do třech vrstev flanelu se v záchvatu chytím. Nemluvte na mě o voňavém jarním kvítí, ledová vzduchová masa se na nás všechny řítí! [Verse 2] Zítra v těžké oblačnosti spadne z nebe led, sníh s deštěm nás ve čtvrtek potrestají hned. Od pěti set metrů začne vznikat bílá pláň, mrazivý poryv ze severu drásá holou dlaň. [Pre-Chorus] Vytahuju zimní svetry, balím krk do šály, horký čaj v tlustém hrnku vůbec nepálí. [Chorus] Zase zmrznem, já to ve svých kostech cítím, do třech vrstev flanelu se v záchvatu chytím. Nemluvte na mě o voňavém jarním kvítí, ledová vzduchová masa se na nás všechny řítí! [Verse 3] A víkendové noci půjdou na minus pět, mráz zcela ovládne náš nechráněný svět. Naděje na teplo umírá v temných mracích, zoufalý stojím u kamen v nekonečných rozpacích. [Bridge] Tohle chladno neskončí, my jsme ztracení, všichni budem v hroudě ledu tvrdě lapení. Ani šestery ponožky už nohy nezahřejí, když mi hnusné bílé vločky za oknem svou hrůzu pějí. [Chorus] Zase zmrznem, já to ve svých kostech cítím, do třech vrstev flanelu se v záchvatu chytím. Nemluvte na mě o voňavém jarním kvítí, ledová vzduchová masa se na nás všechny řítí! [Outro] Zabalte mě do peřin, už nevylezu z bytu. (Nikdy víc) Chci zpátky horké léto, nemám klid v tomhle skrytu. Sníh vyhrál.