Nejdražší betonová díra, která hudbu nehraje

[Instrumental Intro] [Verse 1] Osm dlouhých let ten prostor ležel smutně bez hnutí, teď nás z rohu Veselé zas další zprávy zarmoutí. Staré sny se probudily, dělníci zas pracují, opuštěné prázdné plochy od základu budují. [Verse 2] Mluvčí Filip Poňuchálek jasně krotí obavy, není to prý přestavba, jen nevyhnutné úpravy. Sto milionů z naší kasy letí někam do dálky, hlavně aby neteklo těm úředníkům na složky. [Pre-Chorus] Janáček se asi zlobí, že tu centrum nestojí. Zato díry pod betonem hezky draze nastrojí! (Zase znova!) [Chorus] Zase sypem miliony za podzemní parádu, město platí s úsměvem tu velmi drahou záhadu. Osm let jsme čekali na kulturu v oblecích, zatím máme mokrý beton v opuštěných garážích. [Verse 3] Pan Pivec má přesná čísla, plány hrdě ukazuje, sto devadesát a jedna míst tu s klidem slibuje. Na samotný velký sál si lidé ještě počkají, zatím stovku milionů v díře pod zem nechají. [Chorus] Zase sypem miliony za podzemní parádu, město platí s úsměvem tu velmi drahou záhadu. Osm let jsme čekali na kulturu v oblecích, zatím máme mokrý beton v opuštěných garážích. [Outro] Tady ztichly všechny housle. Zůstal jenom drahý prach. Za těch víc jak sto milionů slzy tečou v noci v snách. [Fade Out] [End]