Igor Červený v satirické zpovědi vysvětluje novinářům i veřejnosti, proč raději přenechal tmavou ministerskou kancelář Filipu Turkovi a vzal si tu nejlepší s celodenním sluncem a výhledem na fotbalovou Slavii. Křičí do světa, že není žádná figurka.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Lidi v novinách se diví mému novému patru,
prý na vlastním úřadu já dělám poskoka.
Nerozumí slunci ani pražskému katastru,
moje volba prostoru je vážně hluboká.
Filip Turek nevzal vůbec moje silné zbraně,
já jsem jemu staré místo předal hrozně rád.
Ať se klidně denně dívá do pochmurné pláně,
já se budu radši z fotbalových gólů smát.
[Chorus]
Mám slunce celý den a k tomu teplo v tváři,
pohled na náš stadion mi dává velkou víru.
Eden z mého okna neustále krásně září,
koukám na chrám pražské Slavie v úplném míru.
[Post-Chorus]
Nejsem malá figurka, (Žádná!)
tu hru tady vedu já.
Do stínu mě nedostanou, (Nikdy!)
Tahle židle slunce má.
[Verse 2]
Každý musí vědět, že té situaci vládnu,
bývalá pracovna nabízí pocity chladu.
Z mého slunného koutku celý úřad zvládnu,
nemám žádné tajné plány, nečekám tu zradu.
Nikdo v téhle zemi přece není dokonalý,
přiznám barvu fotbalu přes mediální fráze.
Zatímco můj kolega tam řeší temné kaly,
já si piju kávu a tvářím se úžasně draze.
[Chorus]
Mám slunce celý den a k tomu teplo v tváři,
pohled na náš stadion mi dává velkou víru.
Eden z mého okna neustále krásně září,
koukám na chrám pražské Slavie v úplném míru.
[Guitar Solo]
[Chorus]
Mám slunce celý den a k tomu teplo v tváři,
pohled na náš stadion mi dává velkou víru.
Eden z mého okna neustále krásně září,
koukám na chrám pražské Slavie v úplném míru.
[Outro]
Stadion je na jihu a svítí na mě nebe.
Já jsem Igor Červený a fotbal chci tu znát.
Turek si ve stínu prostě nechá pouze sebe.
Slavie dává gól a já se musím smát!
[Outro (Instrumental)]