Zkažený polský výlet po požáru v Pardubicích

[Instrumental Intro] [Verse 1] Pardubická zbrojovka teď ohněm proklíná, vyšetřovatel případ ten plně otvírá. Pět chuligánů v naší zemi tu vazbu tráví hned, padla klec a zničehonic je pustý ten svět. Filip s Aleksandrou chytli vazbu, potichu jsou skrytí, těší se, až za čtvrt roku ven z temnoty svítí. Zapírají každé slovo a dělají že spí, polská služba tajná dál už nad jejich kroky bdí. [Breakdown] [Verse 2] Sotva přijel on do Polska s ranní velkou lží, v Hoře Zelené hned na něj ty sítě položí. Kontrarozvědka si pro šéfa hezky počkala, do těch pevných pout ho zničehonic ihned spoutala. Podle médií on hrál ten nejhlavnější tajný prim, co ten plamen na zbrojovku seslal jako ranní dým. Pověřil ty hloupé sluhy nákupy teď vykonat, chtěl ten oheň z bezpečí do té dálky hrůzně hnát. [Bridge] Koupit ty ohnivé sirky on sám pro čin nešel prý, bál se toho, jak dopadnou noční špinavé ty hry. Tento tajný lídr tiše držel temné otěže, mířil bez výčitek a chladně rovnou do krádeže. Radši jako hloupý poskok cizí ruce úkol hrál, zatímco v bezpečí do tmy přes hranice on se smál. Spravedlnost všechny padouchy hned velmi rychle zkrotí, v policejní služebně už strachem se silně potí. [Drop] [Verse 3] V dubnu dva tisíce dvacet šest je to krutý zvon, hrůzný sen se hroutí a s ním pro ten teror rychlý shon. V Česku uvízla v naší cele skupina těch chladných pět, narušit si zbrojovku je totiž těžký a zmar svět. Polská tajná služba chytla šéfa rázem do svých sítí, při návratu ze Zelené svůj konec ostře on cítí. Žádný plamen nikdy cestu ke svobodě nepustí, soud a všechny tajné služby ven teror už nepropustí. [Outro (Instrumental)]