Záhadná amnézie, která vymazala staré přátele

[Instrumental Build-up] [Intro] [Spoken Word] Tohle je příběh o tom, jak na západě Čech vypukla divná nemoc. Všichni najednou zapomněli, s kým ještě včera měnili svět. [Male Vocals] [Verse 1] V západních Čechách hlásí ztrátu paměti, nikdo nechce uvíznout v cizím zajetí. Anežku Brahovou prý nikdo z nich nezná, přitom ještě nedávno tam byla dost hvězdná. Dvacátého čtvrtého března spadla klec, obvinění z terorismu je hodně vážná věc. Zbrojovka v Pardubicích a ohořelý prach, velký zbrojařský holding vhání do žil strach. [Instrumental Break] [Verse 2] Ještě vloni to prý byla ohromná parta, dnes je to propalestinská vyhořelá karta. (Lžou!) Zapírání, lhaní, mlčení teď vládne městem, každý v hrůze uhýbá před odhaleným gestem. Ptáš se jich na jméno a hned se kroutí v saku, každý má teď v hlavě spoustu nebezpečných mraků. Nikdo nechce patřit k holce, co prý pálí haly, všichni hledí stranou, ruce pryč by rychle dali. [Drop] [Bridge] [Talk-singing] Z kamarádů do deště jsou cizinci na ulici, nikdo nechce komentovat ohořelou munici. Když jde o žhářství a drsný soudní senát, hrdinství je najednou levnější než špenát. Ideály zmizely jak ten pardubický závod, rychlá ztráta paměti je ideální návod. Nikdo neví, nikdo nezná, nikdo s ní nebyl, bývalý přítel teď hraje, že je hluchý debil. [Build Up] [Verse 3] Západní Čechy tvoří ojedinělý úkaz, amnézie se tu hlásí jako nový důkaz. Anežka Brahová u soudu bude stát sama, kolem ní se hraje to podivné slepé drama. (Nikdo ji nezná!) Zářný příklad toho, jak je komunita křehká, jakmile jde do tuhého, mizí slova lehká. Pardubická ohořelá fabrika dál mlčí, propalestinská komunita se jen tiše krčí. [Outro (Instrumental)]