Státní moloch nepustí vlak ani o stanici dál

[Instrumental Intro] [Intro] Žluté vlaky balí kufry, marná sláva nastává, soukromý cíl pohltila neústupná Varšava. [Verse 1] Radim Jančura chtěl dobýt polské dráhy s radostí, otevřený trh se stal jen obrovskou mrzutostí. Od září tu zkoušel jezdit mezi velkými městy, místo rychlých zisků marně prošlapával cesty. Státní skupina pé ká pé všechny trasy blokuje, zahraniční konkurenci do kouta hned válcuje. (To je faul!) Přístup ke službám je plný neviditelných překážek, český přepravce tak sčítá nekonečno porážek. [Breakdown] [Verse 2] Státní firma Intercity pevnou rukou vládne tu, cizí vlaky mají zákaz zvednout těžkou roletu. Chybí servis, chybí místo pro obyčejné nádraží, monopol s velkými svaly na konkurenci doráží. Třetího května tu všechny lokální linky padnou, další díru do rozpočtu vlaky žluté nezvládnou. (Takže konec!) Zákeřná politika s trhem dělá temné věci, RegioJet nenechá se dlouze trápit v téhle kleci. [Build] [Bridge] (A co teď?) Mezinárodní linky do Přemyšle pořád pojedou, Praha spolehlivě spojí davy za tou hranicí. Polští úředníci soutěž teoreticky zavedou, v reálném byznysu to ale končí velkou marnicí. Férové podmínky znějí jako vymyšlená báj, na byrokratickém drátu těžko stavět vlastní hrad. Národní železnice tvoří nepřístupný ráj, kdo by nechtěl domácí pé ká pé tajně dotovat. [Drop] [Verse 3] Trasa Gdyně nebo Poznaň vytratí se v paměti, na soukromé aktivity padá silné prokletí. Zkušební provoz narazil hned na začátku tratě, dominantní holding pevně hlídá svoje staré gatě. (Už to balí!) Otevřený evropský trh existuje jen ve snu, optimismus expanze se odporoučel až ke dnu. Volná soutěž vykolejí před tou první zatáčkou, velkolepý dravý plán se stal jen smutnou hračkou.