Ztracená rovnováha a ranní mrznoucí síť

[Verse 1] Zrána mrznoucí mlha bílé sítě tkala, jak by si obloha na zimu ještě hrála. Přes den patnáct stupňů a slunce začne hřát, dříve člověk mohl tomu v dubnu aspoň věřit a klidně spát. [Pre-Chorus] Vzpomínám na léta, kdy krok za krokem šel čas, dnes nám teploměry kreslí zmatený a ostrý sráz. [Chorus] Zase ty propady, co ničí paměť krajiny, roztaje jinovatka, zkoumáme dál staré viny. V kalendáři duben, nad polem však vládne zmat, jako by svět nevěděl, jestli mrznout, nebo žhnout a tát. [Post-Chorus] (Klimatický klam, rtuť jde nahoru a dolů...) [Verse 2] Zítra na neděli už mraky těžce pláčou, a tyhle ostré vlny zas po Evropě skáčou. Od západu přijde déšť, ač předtím bylo milo, pamatuji dobu, kdy se teplo tolik neměnilo. [Pre-Chorus] Vzpomínám na léta, kdy krok za krokem šel čas, dnes nám teploměry kreslí zmatený a ostrý sráz. [Chorus] Zase ty propady, co ničí paměť krajiny, roztaje jinovatka, zkoumáme dál staré viny. V kalendáři duben, nad polem však vládne zmat, jako by svět nevěděl, jestli mrznout, nebo žhnout a tát. [Verse 3] Od pondělí klesne rtuť, pět zbude jen přes den, o chladné deštivé frontě zdá se ten náš sen. Zbytek týdne neutiší probuzenou zemi, návrat nočních mrazů nechá starousedlíky tu stát, a naprosto němé. [Bridge] Výkyvy a extrémy, ta houpačka už nezpomalí, toužím po tom pomalém a mírném jarním tání. Už není jaro jako dřív, ten klid se tiše vzdálil, staré dobré počasí nám za obzor už odplouvá ni. [Chorus] Zase ty propady, co ničí paměť krajiny, roztaje jinovatka, zkoumáme dál staré viny. V kalendáři duben, nad polem však vládne zmat, jako by svět nevěděl, jestli mrznout, nebo žhnout a tát. [Outro] Staré dubny jsou pryč. (Zůstal jen chlad...) Od západu fičí. (Bílé sítě tají...)