[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Na pumpě je dneska ticho, nikdo naftu už nečepuje,
předseda Indráček ten vládní nesmysl ostře kritizuje.
Strop na ceny spadnul shora, ministerstvo zkouší levný trik,
pro malého petrolejáře to znamená jen zoufalý křik.
Někteří rovnou radši zamkli dveře, neotevřou svůj krám,
člověk s dotovanou cenou nezvládne se vůbec poprat sám.
Dodávky se náhle krátí, mizí hromadně do ztracena,
tato drobná státní pomoc je tou bídou tvrdě vykoupena.
[Chorus]
Sto padesát korun za měsíc se velmi slavně uspoří!
Státní kasa další podivný a zbytečný mýtus tvoří.
Národ slaví slevu, zatímco nám krachují menší pumpy,
ekonomika se spolehlivě řítí do bezedné žumpy!
[Instrumental Break]
[Verse 2]
Rodina ušetří přesně sto padesát korun měsíčně,
ministr financí se u toho v televizi usmívá vděčně.
Ivan Indráček označuje celou věc za čistě iracionální,
zásah shora je ve všech směrech ukázkově neprofesionální.
Dovoz ropy mírně drhne, rafinérie navíc nefungují,
menší čerpací stanice pod tímto velkým tlakem krachují.
Státní zásah vypadá před zapnutou kamerou fantasticky,
ale v praxi tenhle vládní postup zní spíše dost komicky.
[Chorus]
Sto padesát korun za měsíc se velmi slavně uspoří!
Státní kasa další podivný a zbytečný mýtus tvoří.
Národ slaví slevu, zatímco nám krachují menší pumpy,
ekonomika se spolehlivě řítí do bezedné žumpy!
[Verse 3]
Prodávat litry pod cenou se menším firmám logicky hnusí,
kompenzace na úřadě pak obchodník složitě hledat musí.
Úředníci s razítkem jsou ovšem v naprostém klidu a skvělí,
asi přes ta lejstra netuší, že někteří v pátek neotevřeli.
Zastropování nás stáhlo na úplné ekonomické dno,
zbylo nám tu po ministerském rozhodnutí jen finanční temno.
Unie petrolejářů nemá s politickým plánem slitování,
za sto padesát korun nikdo svůj rozpočet prostě nezachrání.
[Chorus]
Sto padesát korun za měsíc se velmi slavně uspoří!
Státní kasa další podivný a zbytečný mýtus tvoří.
Národ slaví slevu, zatímco nám krachují menší pumpy,
ekonomika se spolehlivě řítí do bezedné žumpy!
[Outro (Instrumental)]