Píseň obrů na německém břehu končí

[Instrumental Intro] [Sarcastic] [Verse 1] V severním Německu písek pekelně dnes hřeje, z keporkaka na břehu poslední síla mizí. Úřady dál sledují, co se s ním teď děje, slábnoucí dech velryby zní tak hrozně cizí. Nepohnul s ním lidský hlas, natož zvuky zpěvu, leží jako památník a nedělá už nic. (Marně!) Veřejnost se oddává bláhovému hněvu, odborníci přiznali, že neudělaj víc. [Verse 2] Lehký pohyb obří ploutve vyvolává naději, všichni věří, že se tahle mořská hora zvedne. Keporkak však bohužel teď dýchá mnohem slaběji, hladká kůže na suchu tam potichoučku bledne. Stav se vůbec nelepší, to každý jasně tuší, nad záchranným pískem slunce od rána už praží. (Smutný stín!) Obří zvíře v agónii lidský zpěv jen ruší, odborník i veřejnost se vážně marně snaží. [Breakdown] [Bridge] Můžeš poslat velrybě svá prázdná zbožná přání, ale moře svoje účty do haléře sčítá. Nepomůže technika a ani hlasy lkaní, příroda se s naší snahou absolutně nevítá. Na internet lidi chrlí smutné komentáře, zatímco se úhyn plíží jako černá noční daň. Písek saje slanou vodu jako slzy z tváře, zvedni radši oči k nebi, velkým vlnám už se klaň. (Klaň se!) [Verse 3] Německo se smiřuje a úřady jdou spáti, keporkak teď naposledy chladný vzduch si nabral. Záchranářský zásah úsměv lidem nenavrátí, protože si osud tuhle mořskou bytost zabral. Zůstane tam jako pomník naší malomoci, neviditelný kruh se už kolem ploutví stáčí. S blížícím se úhynem teď dočká temné noci, (Už spí!) záchranář tam suchý písek slzami jen smáčí. [Outro (Instrumental)]