Puntíkatý zázrak v oboře a lidská ignorance

[Instrumental Intro] [Intro] Brno teď slaví jeden obrovský svátek, v oboře běhá stádo divokých selátek. [Drop] [Chorus] Zázrak na Holedné má bílou barvu pleti, s nadšením se na něj hrnou všechny davy dětí. Kdo má staré pečivo, hned ho ohradou hází, lidská bezohlednost tady nikdy neschází. [Verse 1] Lesy města Brna lidi pokorně prosí, ať zvěři schnilé jídlo v taškách nenosí. Monika Neshybová chce všem jasně vysvětlit, že bodkované zvíře chce prostě v míru žít. Trpí leucismem, tak zní odborná teze, hloupost mnoha občanů fakt nezná žádné meze. [Chorus] Zázrak na Holedné má bílou barvu pleti, s nadšením se na něj hrnou všechny davy dětí. Kdo má staré pečivo, hned ho ohradou hází, lidská bezohlednost tady nikdy neschází. [Instrumental Break] [Verse 2] Osm malých tvorů zkoumá svoje tiché lesy, dav jim cpe přes ploty hodně divné delikatesy. Místo čistých žaludů nosí sem jen odpad, tento způsob chování má velmi tvrdý dopad. Chovatelé varují před špatnou lidskou stravou, mnozí turisté se vůbec neřídí svou hlavou. [Chorus] Zázrak na Holedné má bílou barvu pleti, s nadšením se na něj hrnou všechny davy dětí. Kdo má staré pečivo, hned ho ohradou hází, lidská bezohlednost tady nikdy neschází. [Outro] A tak malý divočák chce slyšet ticho lesa, zatímco brněnské publikum moc hlučně plesá. S bukvicí v zubech hledá spásu někde v houští, před tou hordou lidí, která dary neopouští. [Outro (Instrumental)]