Samovolný úprk drážních vozů, co toužily po svobodě

[Instrumental Intro] [Verse 1] Stojím v Telči u perónu, koukám na ten stroj, rozjel se nám po kolejích ocelový roj. V kabině je jenom vzduch a chybí ruka lidská, cesta směrem na Dačice bude asi kluzká. [Verse 2] Patnáct křížů na přejezdech tahle jízda zvládne, než ten ocelový běs zas plynule povadne. Jedenáct je kilometrů od výchozí stanice, konec toho putování hlídá polní hranice. [Chorus] (Jedeme!) Duchové si vzali dráhu, jedou krajinou, výhybky dnes tiše pláčou pod tou mašinou. Jedenáct se kilometrů valí prázdný vůz, na koleje u Dačic teď hrajou tichý blues. [Verse 3] Martin Kavka novinářům mluví klidným hlasem, že se nikdo nezranil a vše se srovná s časem. Provoz kolem Telče totiž musel chvíli stát, nikdo s tímto tichým bláznem nechtěl vážně hrát. [Chorus] (Yeah!) Duchové si vzali dráhu, jedou krajinou, výhybky dnes tiše pláčou pod tou mašinou. Jedenáct se kilometrů valí prázdný vůz, na koleje u Dačic teď hrajou tichý blues. [Instrumental Break] [Verse 4] Po osmé se hodině zas osobáky vrací, dispečeři oddechli si po té dlouhé práci. Tahle vzpoura železa tak dopadla dost klidně, naštěstí to nestálo víc, i když jelo bídně. [Drop] [Chorus] (Pojď!) Duchové si vzali dráhu, jedou krajinou, výhybky dnes tiše pláčou pod tou mašinou. Jedenáct se kilometrů valí prázdný vůz, na koleje u Dačic teď hrajou tichý blues. [Outro (Instrumental)]