Temné tajemství pod podlahou z pizzerie

[Instrumental Intro] [Verse 1] Dělník v Bishop Auckland zvedal prkna staré podlahy, měl před sebou další den plný dost těžké námahy. Zprvu myslel na holuba, co pod dřevem leží, při tom nálezu však chlap popadal dech moc stěží. Tělo novorozence spočívalo v kupách prachu, takovýhle pohled chlapům na stavbě dal trochu strachu. Dva tisíce dvacet čtyři, rekonstrukce teď stojí, minulost se s dneškem v jednom temném bodě spojí. [Verse 2] Na zažloutlém papíře svítí devatenáct set deset, není to zrovna historka pro pár uvolněných besed. Kolem krku nemluvněte utažený hrubý provaz, experti teď zkoumají tenhle hodně děsný vzkaz. Kosti ale spíše hlásí už osmnácté století, vědecké odhady se s tímhle faktem rychle rozletí. Sedmnáct set dvacet šest či později za chodu věku, stopy po těch dávných vrazích mizí v hodně rychlém běku. [Bridge] (Tak podívej) Dole pod pecí, kde obvykle zraje křehký sýr, odpočíval tenhle kluk a vůbec neměl žádný mír. Byl při porodu živý, nebo chyběl první vzdech? Znalci kroutí hlavou, pravda zamrzla na dávných rtech. Policisté slibují, že brzy proběhne i obřad, až dokážou tenhle zmatený a strašný případ probrat. Historie toho města skrývá vážně temné vrstvy, na povrchu lidi jí, zatímco pod zemí je mrtvý. [Drop] [Verse 3] Z hrubého lanka na krku lidem běhá mráz dodnes, neví se, kdo pod prkna ho tenkrát takhle v noci dones. Stavbař hledal trubku a najednou tak odkryl hrůzu, co přináší celému okolí teď temnou múzu. Nad různými časy odborníci těžce lámou hlavu, pravda o tom zmařeném dnu mizí v nekonečném davu. Dva tisíce dvacet čtyři, chlapi tam zas pevně stojí, čerstvým tvrdým betonem ty staré časy navždy zhojí. [Outro (Instrumental)]