Úřední slzy nad italským hrncem jedu pro osmnáct šelem
2026-04-24 · Ze světa · 6:03
Sarkastický komentář o pokrytectví, kdy se tváříme, že chráníme přírodu, zatímco v národním parku kdosi otráví 18 vlků a ministr nad tím jen prázdně vzdychá.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
V parku Abruzzo fouká vítr a stromy tiše šelestí,
lidé si pro svá prázdná ega přinesou kruté neštěstí.
Píše se jaro dva tisíce dvacet šest a my jsme o kus dál,
i když se vrah u staré cesty té smutné zprávě zase smál.
Měli tam střežit cennou faunu a dál chránit vodní potoky,
místo toho teď úřad marně sčítá zákeřné útoky.
Někdo se s ničím nepáral a vytvořil tam z kusu masa past,
přinášet smrt na stříbrném podnose se stala lidská slast.
[Chorus]
Osmnáct vlků z Abruzza už nikdy na oblohu nezavije,
zákeřný jed u lesní cesty chráněná srdce spolehlivě smyje.
Ministr do zpráv vyhlásí, že stal se strašně hrozný čin,
(Zatraceně!) a tím se případ uzavře a tiše poletí do hlubin.
[Instrumental Break]
[Verse 2]
Italské slunce padá k zemi a vyšetřovatel zvedá prst,
našel tam dole u pěšiny ztuhlou a chladnou vlčí srst.
Ochrana vzácné divočiny zní do mikrofonů jako ctnost,
ve stínu stromů prohrává a vítězí jen temná lidská zlost.
Nasype ostrý toxický prach a nechá zbytky v bodláčí,
všem těmhle osmnácti tvorům to rázem dechy potlačí.
Do novin chytrý novinář hned z úřadu vyleje slzy na papír,
přitom si pytlák spokojeně na vsi dál hlídá tichý mír.
[Chorus]
Osmnáct vlků z Abruzza už nikdy na oblohu nezavije,
zákeřný jed u lesní cesty chráněná srdce spolehlivě smyje.
Ministr do zpráv vyhlásí, že stal se strašně hrozný čin,
(Zatraceně!) a tím se případ uzavře a tiše poletí do hlubin.
[Drop]
[Verse 3]
Úřady protokoly kupí a zkoumají ten jeden divný flek,
zatímco do tmy italského lesa nezazní žádný vlčí štěk.
Z velkého města nádherně se zpívá o nespoutané divočině,
ale ten dávný král všech hor má teď jen studenou stopu v hlíně.
Ministr životního prostředí u pultíku zopakuje větu,
že přece s velkou láskou a péčí bráníme tu naši planetu.
Národní park teď pořádá tu marnou a povinnou tiskovku na lítost,
pro osmnáct otrávených těl ukázala tahle doba tvrdou kost.
[Chorus]
Osmnáct vlků z Abruzza už nikdy na oblohu nezavije,
zákeřný jed u lesní cesty chráněná srdce spolehlivě smyje.
Ministr do zpráv vyhlásí, že stal se strašně hrozný čin,
(Zatraceně!) a tím se případ uzavře a tiše poletí do hlubin.
[Outro (Instrumental)]