Křeslo pro premiéra za cenu mé vlastní hlavy

[Instrumental Intro] [Verse 1] Sedím v našem podcastu, co Sorry jako jmenuje, Andrej Babiš vedle mě mě zdánlivě dost miluje. Navrch máme idylu a úsměvy se nešetří, jenže ledový mráz visí zrádně přímo v povětří. Řekl jsem jen jeden nápad ohledně těch jeho krizí, rázem loajalita mi z jeho hlavy rychle mizí. Chtěl jsem chránit jeho jméno, všechny střety zájmů skrýt, do křesla se posadit a tak ho hladce nahradit. [Verse 2] Takže místo velkých díků šéf do mě jen tvrdě ryje, v éteru teď chrlí vtipy, pod tím vztek se ale skryje. Slova z webu Neovlivní tvrdí jasně do novin, že prý u něj pomaličku klesám zpátky do hlubin. Říká mi, jak moc se diví, kam prý všude lezu teď, na ty jeho plamenné řeči těžko najdu odpověď. Tvářím se moc sebevědomě v tom našem natáčení, ale moje šance na záchranu už tu dávno není. [Bridge] [Breakdown] Navenek jsme jedna parta, silné hnutí bez vadnutí, ale pod tím povrchem mě k rychlé rezignaci nutí. Když se řešil jeho střet, podal jsem mu záchranu hned: „Klidně budu vládnout já a vezmu na sebe ten svět!“ Andrej Babiš neodpouští, to si pište, to já vím, jak si sáhneš na vrchol, tak proměníš se v prach a dým. (V prach a dým!) Přesto dál se usmívám a loajálně pózu hraju, i když svoji velkou prohru před diváky sotva taju. [Verse 3] [Build] V lednu dva tisíce dvacet šest o důvěru žádáme, vedle sebe ve Sněmovně tiše opět sedáme. Andrej dál mi dává sežrat moje převeliké sny, potichu mi odpočítá spokojené vládní dny. Konec konců z očí jemu naprostá zlost stále září, o to víc se před národem blahosklonně s láskou tváří. Karel je tu za hlupáka, co jen naprázdno třeští zrak, přímo tady ve studiu právě ujel mi vládní vlak. [Outro (Instrumental)]