Osmdesát dva dnů moci, které sfoukl vítr

[Intro] [Instrumental Intro] (Takže osmdesát dva!) [Verse 1] V Janáčkově akademii je křik, Barbara Maria chytila trůn, kvestorka balí svůj poslední trik, škola se sype jak děravý člun. Dana Horníčková s místem teď sekla, kariéra Willi tak míří do pekla. [Pre-Chorus] Devět z dvanácti žádá její pád, poslední slovo teď vynese Hrad. [Chorus] Osmdesát dva dnů falešné pýchy, modrá a žlutá se sundala dolů, do uší znějí jen cynické smíchy, s ostudou letí z rektorského stolu. [Instrumental Break] [Verse 2] Divadelní fakulta bije na poplach, varuje všechny před obrovskou dírou, rektorka Willi však necítí strach, ohání se svojí nezlomnou vírou. Manažerské tahy a zákonné kličky, rychle jí hodily na nohu smyčky. [Pre-Chorus] Devět z dvanácti žádá její pád, poslední slovo teď vynese Hrad. [Chorus] Osmdesát dva dnů falešné pýchy, modrá a žlutá se sundala dolů, do uší znějí jen cynické smíchy, s ostudou letí z rektorského stolu. [Bridge] Petr Michálek teď popíjí rum, do dalších voleb už vůbec jít nechce, rektorce Willi padá její dům, senát ji odřízl docela lehce. [Drop] [Chorus] Osmdesát dva dnů falešné pýchy, modrá a žlutá se sundala dolů, do uší znějí jen cynické smíchy, s ostudou letí z rektorského stolu. [Outro] Paní zkusila najít neutrální kout, ale senát ji dokázal velmi rychle sfouknout. Prezident Petr Pavel teď zvedne svůj líc. (Už tam není vůbec nic.) [Outro (Instrumental)]