Klidný vládce čipů drží v hrsti budoucnost

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] Pan Fouquet se směje, na střeše hotelu sedí, má absolutní monopol, a vy všichni jste teď bledí. [Verse 1] Pan Christophe Fouquet na střeše v klidu sedí, zatímco svět po křemíku beznadějně hledí. Řídí slavnou firmu a zná úplně každý trik, ve stínu jím podrobený dře tu zákazník. Každý nový čip, co celý dravý trh tak žádá, nizozemská firma hezky pod mikroskop skládá. I kdybys dnes utratil těch dvacet miliard, nevyhraješ s nima vůbec žádný volný part. [Chorus] (On) říká, po nás nikdo nejde, nemají ty stroje, zbytek světa dávno prohrál technologické boje. Jsme ten jediný platný klíč do všech chytrých vrat, před námi teď celý byznys musí prostě stát! [Verse 2] Čtyřicet čtyři tisíc lidí a dlouhé dny práce, tohle zkrátka nepopíše žádná hloupá fráze. Fouquet hledí k zemi, na obzoru žádná pýcha, zatímco mu do zad zbytek světa těžce dýchá. Můžeš koupit patenty a ukrást cizí plány, zůstanou ti na konci jen samé prázdné brány. Ultrafialové světlo tiše do tmy svítí, na tenhle trik celou naši planetu dnes chytí. [Instrumental Break] [Chorus] (On) říká, po nás nikdo nejde, nemají ty stroje, zbytek světa dávno prohrál technologické boje. Jsme ten jediný platný klíč do všech chytrých vrat, před námi teď celý byznys musí prostě stát! [Verse 3] Umělá inteligence je teď vážně všude, bez nizozemské firmy brzy na mizině bude. Žádný jiný vyzyvatel na obzoru nestojí, šéf se nových konkurentů absolutně nebojí. Geopolitická moc teď v jeho rukou září, ostatní se probouzí se zaplakanou tváří. Všichni nutně potřebují ten jejich drahý stroj, vyhráli na plné čáře tenhle tichý boj. [Drop] [Chorus] (On) říká, po nás nikdo nejde, nemají ty stroje, zbytek světa dávno prohrál technologické boje. Jsme ten jediný platný klíč do všech chytrých vrat, před námi teď celý byznys musí prostě stát! [Outro (Instrumental)]