Kriminalista Rudolf Flaška po dvaceti čtyřech letech služby přišel kvůli alkoholu o pověst, výsluhy i místo šéfa mordparty. S ironií hodnotí svůj strmý pád.
[Instrumental Intro]
[Intro]
Dneska už nikoho nevyslýchám, dneska jenom sedím.
Na starý policejní odznak marně doma hledím.
[Verse 1]
Dělal jsem u policie dvacet čtyři let,
karlovarská mordparta, to byl můj celý svět.
Jmenuji se Rudolf Flaška, chytal jsem ty zlé,
závažné a drsné činy, bral jsem je za své.
Vždycky jsem byl srdcem polda, ctil jsem pevný řád,
býval jsem fakt hrdej na to, že tu můžu stát.
Pak mi ale dali dýchnout do malého stroje,
a v tu ránu vymazali všechny zásluhy moje.
[Verse 2]
Žádné velké rozloučení, žádný dobrý plat,
místo toho rovnou můžu na ulici spát.
Nedostanu výsluhu a žádné odstupné,
tohle rychlé vyhazování je vážně potupné.
Býval jsem šéfem kriminalit, pak jsem sjel až dolů,
v březnu mě hned vyhnali od služebního stolu.
Říkali mi legendo, a teď jsem jenom nula,
co se s notnou dávkou hanby z budovy vyhnula.
[Bridge]
Spadl jsem fakt ze shora rovnou na beton,
zhasla moje kariéra jako lampion.
Existenční problémy musím rychle řešit,
do hospody nemůžu se ani trochu těšit.
Vrahové se v kriminále smějou mojí smůle,
vytratila se už i ta moje pevná vůle.
Odcházím do civilu, prázdnou kapsu mám,
(Sám!)
za dvacet čtyři roků zůstal jsem tu úplně sám.
[Breakdown]
[Verse 3]
Vyřešil jsem vraždy, loupeže a drsné podvody,
k mému bleskovému konci našli pádné důvody.
Koukám večer na výpis a škrtám všechny plány,
osud mi dal nečekaně dvě obrovské rány.
Vždycky jsem byl pro zákon, teď musím hledat práci,
býval jsem dřív elitou, dnes jsem všem pro legraci.
Zbyla mi jen tahle chyba, co mi zlomila vaz,
(Konec!)
na karlovarskou mordpartu mi zbyl jen prázdný čas.
[Outro (Instrumental)]