Hysterický výstup, který stál miliony ze státního

[Instrumental Intro] [Verse 1] Půlnoc už padla na svítící sál, ve Sněmovně začíná absurdní bál. (Bál!) Rozpočet státu prý od rána hoří, zástupci lidu však nesmysly tvoří. A Radim Fiala, poslanec z pléna, nadává tak, až se otřásá scéna. Státní pokladna hlásí už sucho, nikdo však neposlouchá na pravé ucho. (Haló!) [Verse 2] Naštvaný Radim už opustil míru, kolegům v sále on bere teď víru. Hájíte v Brně prý landsmanšaft zrádný, kdo umřel v táborech, zájem je žádný! A tak jim rovnou a z plných plic řekne, snad z toho opozice dočista klekne: „Běžte už do prdele,“ vzduchem teď letí, (Přímo tam!) dospělí lidé se hádají jak děti. [Instrumental Break] [Bridge] Martin Kupka kroutí hlavou ze své židle, že na tuhle debatu potřebujou vidle. Do novin vypráví o selhání nervů, prý na tyhle projevy nemáme už rezervu. Rozezní v sále jen nejtemnější struny, zatímco stát marně vyhazuje koruny. (Peníze letí!) Stavební zákon a potřebné věci, zůstanou hluboko v zamčené kleci. [Drop] [Verse 3] Tři miliony pryč za tenhle den křiku, zase je cirkus v tom státním podniku. Zabrali daně i stavební právo, aby si k ránu pak křičeli bravo. Sudetští Němci jsou tématem noci, Radim Fiala jen řve z plné moci. Zítra se proberou v tomtéž sále, rozpočet počká a hádá se dále. (Bravo!) [Outro]