Zpožděný premiér nechal generála marně čekat na omluvu

[Instrumental Build-up] [Intro] [Spoken Word] Na Pražském hradě tiká čas a mrzne rtuť, diplomacie dneska zase ztratí chuť. [Verse 1] [Male Vocals] Generál Pavel u stolu na Hradě čeká, půl devátá je pryč a čas tak líně těká. (Tik-tak!) Zpožděný Babiš chladně míjí dveře: „Stůj, já přece nejsem podřízený, pamatuj!“ [Instrumental Break] [Verse 2] [Male Vocals] V Ankaře čeká v červenci ten velký sál, Pavel chce mluvit k alianci jako král. (Jako pán!) Macinka v cestě brání, Babiš hlásí: „Kraluj, já přece nejsem podřízený, pamatuj!“ [Drop] [Verse 3] [Male Vocals] [Aggressive] Hrozba té kompetenční žaloby teď visí, oba dva tábory své ostré zprávy mísí. Prezident nabízí smír, slyší: „Nepřikazuj, (Nikdy!) já přece nejsem podřízený, pamatuj!“ [Build Up] [Verse 4] [Male Vocals] [Sarcastic] Diplomacie v Česku končí v koutě bláta, osobní spory zase přibouchnou nám vrata. Tohle je místní bizár, Babiš řve: „Nerozhoduj, já přece nejsem podřízený, pamatuj!“ (A tečka!) [Outro (Instrumental)]