Stanice metra uvízlá v byrokratické pasti

[Intro] Dole na Andělu čas už dávno stojí, bronzová památka, co se zrušit bojí. [Verse 1] Ve vestibulu pořád visí stará sláva, Moskva a Praha drží pevně krok. Zatímco lidem z toho vážně třeští hlava, čekáme na verdikt už čtvrtý rok. Kolemjdoucí Jan ten starý režim zažil, tvrdí, že tohle dílo nemá žádný cíl. Úřad se o sundání vůbec nesnažil, prý radši udělá z té hrůzy nový styl. [Chorus] Vyhlásíme soutěž, světovou a velkou, zaplácneme paměť uměleckou stěrkou! Nač to prostě sundat, to by bylo snadné, rok se bude čekat, než to možná spadne! [Verse 2] Historik kroutí hlavou, co to zase je, nechápe proč ta deska dávno neleží. Ukrajinka ve spěchu ten nápis prokleje, zatímco město sní o cizí soutěži. Bronzový reliéf se lidem drze směje, zatímco venku zuří nekonečný boj. Komise zasedne a dotace tam sleje, z obřího problému je umělecký zdroj. [Chorus] Vyhlásíme soutěž, světovou a velkou, zaplácneme paměť uměleckou stěrkou! Nač to prostě sundat, to by bylo snadné, rok se bude čekat, než to možná spadne! [Guitar Solo] [Chorus] Vyhlásíme soutěž, světovou a velkou, zaplácneme paměť uměleckou stěrkou! Nač to prostě sundat, to by bylo snadné, rok se bude čekat, než to možná spadne! [Outro] Tak jezdíme na Anděl a tupě zíráme, jak absurdní divadlo tu všichni hrajeme. Nač mít rovnou řešení, když máme komisi... (Rok uteče jako voda) [Outro (Instrumental)]