Satirická píseň o tom, jak vláda a ministr zahraničí zablokovali prezidentovi cestu na summit do Ankary a obhajují to jako běžný postup, nikoliv politickou pomstu.
[Instrumental Intro]
[Intro]
Letenky do Ankary tiše leží na stole,
kdo poletí ven a kdo hraje v téhle hře?
[Verse 1]
Petr Pavel balí tašky, zítra letí ven,
vládní kabinet mu ale kazí jeho sen.
Andrej Babiš usmívá se, stojí v ústraní,
nová vláda prezidentovi se jasně neklání.
Severoatlantická aliance chystá uvítání,
v Praze ale pokračuje ostré politické klání.
Ministr Petr Macinka všem z televize vypráví,
že to žádná pomsta není a on všechno napraví.
[Chorus]
Delegace do Ankary má úplně novou tvář,
hradní pán teď může koukat rovnou do nebe,
každý hlas se počítá a tiše hoří oltář,
zatímco si mocní hráči kradou prostor pro sebe.
[Post-Chorus]
(Tohle přece není pomsta!)
(Žádná zášť, jen holá fakta!)
[Verse 2]
Prezidentovi je právě šedesát a čtyři let,
na cesty za hranice nemůže prý zítra jet.
Opozice křičí zvenku, že to smrdí zradou,
kabinet si vesele vládne s dobrou náladou.
Možnosti se nyní tenčí, chystají prý žalobu?
To by u soudu zabralo hrozně dlouhou dobu.
Možná poletí natruc a obstará si lístek sám,
diplomacie na scéně teď získává velký šrám.
[Chorus]
Delegace do Ankary má úplně novou tvář,
hradní pán teď může koukat rovnou do nebe,
každý hlas se počítá a tiše hoří oltář,
zatímco si mocní hráči kradou prostor pro sebe.
[Drop]
[Verse 3]
Čtyřicet a sedm let teď pan ministr oslavil,
aby novináře kolem sebe rychle pobavil.
Hledá se tu nutná shoda nebo přijde tvrdý pád,
hlava státu přesně neví, co jí dají napořád.
V ulicích už houstne vzduch a stahuje se černý mrak,
na dohodu v parlamentu ztrácejí teď všichni zrak.
Státní reprezentace se mění v pískoviště,
kdo má v ruce trumfy, to uvidíme příště.
[Chorus]
Delegace do Ankary má úplně novou tvář,
hradní pán teď může koukat rovnou do nebe,
každý hlas se počítá a tiše hoří oltář,
zatímco si mocní hráči kradou prostor pro sebe.
[Outro (Instrumental)]