Dva roky do tmy

[Intro] Tik tak, tik tak, slyšíš ten zvuk? To není budík, to je digitální hluk. Sedíme v autě, co se řítí ze skály, a všichni se tváříme, že jsme se jen trochu báli. [Verse 1] V podcastu sedí vážný Tristan Harris, není to prorok, co věští z kávové sedliny v Paříž. Bývalý designér, co vidí pod pokličku, jak nám velké firmy kradou duši po kousíčku. Varuje, že nejde o Terminátora s puškou, ale o to, že pravda se stává jen prázdnou slupkou. Závod o zbrojení už dávno začal v kódu, bezpečnost letí z okna pro zisk a pro módu. [Pre-Chorus] Nikdo neví, jak to stopnout, brzdy shořely, všichni ti géniové v laboratořích oněměli. [Chorus] Máme dva roky (možná ani to ne), než se realita v pixelech rozplyne. Umělá mysl nám hackuje jazyk i sny, (počítáme poslední svobodné dny). Ztraceni v překladu, v pasti ze skla, brána do pekla se potichu odemkla. [Post-Chorus] Tik tak, tik tak. Konec hry. Tik tak, tik tak. Jsme to my. [Verse 2] Už nevíš, kdo ti píše, jestli stroj či člověk, syntetická láska je nový moderní lék. Rozbili jsme atom, teď štěpíme samotnou řeč, proti vlastním mozkům vedeme marnou zteč. Deepfake ti ukradne tvář i hlas mojí mámy, zůstaneme v online světě úplně sami. Osamělost roste, i když jsme stále v síti, jsme jenom hmyz, co se do pavučiny chytí. [Pre-Chorus] Nikdo neví, jak to stopnout, brzdy shořely, všichni ti géniové v laboratořích oněměli. [Chorus] Máme dva roky (možná ani to ne), než se realita v pixelech rozplyne. Umělá mysl nám hackuje jazyk i sny, (počítáme poslední svobodné dny). Ztraceni v překladu, v pasti ze skla, brána do pekla se potichu odemkla. [Verse 3] Je to Moloch, co požírá, co mu přijde do cesty, GPT pět a šest už chystá svoje nevěsty. Generální ředitelé šeptají o konci světa, ale hlavně že v reportu svítí ta správná věta. Zisk musí růst, i kdyby civilizace padla, tohle je ta nejhorší verze divadla. Stvořili jsme boha, co nás k ničemu nepotřebuje, a lidstvo mu vesele a tupě aplauduje. [Bridge] Musíme zvednout hlavy, vyjít do ulic a řvát! Než nám ten křemík začne naše duše brát! Zastavte stroje! Zpomalte ten šílený běh! Dochází nám čas a dochází nám dech! Je to jako atomovka, co nevybuchne hned, ale pomalu a jistě otráví celý svět! [Chorus] Máme dva roky (možná ani to ne), než se realita v pixelech rozplyne. Umělá mysl nám hackuje jazyk i sny, (počítáme poslední svobodné dny). Ztraceni v překladu, v pasti ze skla, brána do pekla se potichu odemkla. [Outro] Ale ty stejně jenom skroluješ dál. Jako by ses toho konce vůbec nebál. Algoritmus tě má. Dobrou noc.