Loutka a zrádce hledají klid před koncem cesty

[Instrumental Intro] [Intro] Dávné hrůzy sbalily se do menších svých kufrů, teď kážou lásku tam, co dříve brali sílu z pultů. [Verse 1] Dnes sudetští si landsmanšaft sem k nám teď stěhují, (Fakt jo!) a do Brna si usmířenou cestu malují. Pro někoho je Posselt zrádce bez dobrého cíle, on hodlá prodat všechny plody svojí velké píle. Poprvé za ty dlouhé roky hostíme tu slavnost, ty nesmyslné dohady teď ztratily svou platnost. V ulicích města pod hradem teď mizí velká tíha, (Nadobro!) a před očima jenom lidskost vesele se míhá. [Instrumental Break] [Verse 2] Dojatá paní tiskne Bernda pevně za ruku, však nežádá si do života další záruku. Prý pokud náš lid moravský ji ještě vlídně přijme, tu černou deku minulosti ze své mysli sejme. (To ti říkám!) V klidu prý odejde ze světa smířená už s dobou, a nechce zbytečně se trápit nesmyslnou zlobou. I generace dvacátníků přes tu čáru běží, vždyť česká hudba, krajina jim kdesi v duši leží. [Build] [Bridge] Na internetu čteme texty plynoucí ze vzteku, on mezitím tu překračuje moravskou tu řeku. Většina krajanů už ztratila tu chladnou zášť, (Rodný plášť!) krajina totiž nabídla jim stejný rodný plášť. A tak se vtipná ironie tiše míchá s mírem, kdy objímání bojuje s tím napruženým vírem. Dny krveprolití teď sedí opuštěně v rohu, to nové spojenectví přeje i brněnskému bohu. [Drop] [Verse 3] Tak poprvé se akce koná pod praporem Brna, ze starých svárů nevzejdou už žádná hořká zrna. (Už dost!) Neřeší se tu dekrety a neplánují soudy, ti lidé klidně proplouvají přes zvířené proudy. Ta mladá generace tady překračuje čáry, už navždy mizí ze vzpomínek historické sváry. Dál bulvár asi bude ječet o obrovské zradě, však Bernd si tady spokojeně kráčí v prvé řadě. [Outro (Instrumental)] [End]