Obyčejná igelitka s plastickou trhavinou a trochou smůly

[Instrumental Intro] [Verse 1] Ranní ticho v Jihlavě, krátce před půl osmou, Pán kráčí k policejní budově cestou docela rovnou. V tašce z obchodu nese si obrovskou a divnou tíhu, Úředníci zatím pijí kávu bez sebemenšího střehu. Místo nějakých papírů tahá dřevěnou tu bednu, Tahle návštěva okamžitě začíná jít někam ke dnu. Přes kilo semtexu si před ně velice sebevědomě dá, Každý za přepážkou teď úkryt nebo záchranu ihned hledá. [Verse 2] Mluvčí Dana Čírtková to následně do zpráv všem hlásí, Ze všech podobných dárků se na hlavě naježí lidem vlasy. Kdo chce předat výbušninu, má do ruky vzít ihned telefon, Ne s igelitkou v ruce k okénku se chovat jako velký slon. Pyrotechnici pro plastickou hmotu rychle balí kufry, Odvážejí tenhle problém dřív, než to nadělá moc sutě a hry. (Úf!) Do okrajových Popic pro likvidaci raději tiše odjíždějí, Po úspěšném odpalu se té tašce společně už jenom smějí. [Instrumental Break] [Bridge] Amnestie bez postihu zachraňuje hodně zvídavé lidi, Jenže zákon pro převoz tyhle šílené akce už tak nevidí. Kdo si pod postelí sušil bombu klidně spoustu dlouhých roků, Nemusí s ní riskovat pád za těch pouhých posledních pět kroků. Pěkně si to nechal položit před překvapené oči cizích lidí, (Co si asi myslí?) Zaměstnanec úřadu teď strachy všechny své dřívější nápady stydí. Od ledna až do června má tahle země formálně obří klid, Dokud podobný nadšenec nezhasne celému městu jarní svit. [Drop] [Verse 3] Zabavená dřevěná ta krabička zůstala na oddělení prázdná, Tenhle příběh o chvilkové odvaze je komedie dost rázna. Z bedničky zbyl jenom prach a nebezpečné rozbušky jsou pryč, Policie u pultů dál zkouší marně držet ten svůj varovný bič. Neznámý pán je hrdinou dneška, ačkoli měl plný kopec štěstí, Že se mu tenhle starý suvenýr nevznítil u nějaké cesty na předměstí. Zbraňová amnestie v Česku se zjevně vyvíjí opravdu skvěle, Můžete s igelitkou a omluvou kráčet k okénkům dál směle. [Outro (Instrumental)]