Cover art: Předpisy v koši a spravedlnost na samotném dně

Předpisy v koši a spravedlnost na samotném dně

2026-05-14 · Ze světa · 4:51

Sžíravá a rytmická kritika systému, který nechal dvanáct let německého dětského lékaře unikat spravedlnosti.

Pustit v playeruArchiv dneZe světa

Lyrics

[Instrumental Build-up] [Intro] Dvanáct let mlčení a prázdných papírů nás zavedlo na tohle dno, systém měl lidi chránit, ale zrodil rovnou nekončící zlo. [Verse 1] Ve městech Rathenow a Nauen život běžel prostě stále dál, nikdo si nevšiml, jak hrůzný příběh pod pláštěm se u nich stal. Čtyřicet šest let starý lékař tvářil se navenek zcela čistě, ale pacienti hrůzou ztuhli vždy na jednom tomtéž místě. Havelland Kliniken vytvořily docela pevný řád i velké zdi, že dva dospělí budou provázet každou praxi tyhle dlouhé dny. Jenže tenhle princip na oddělení úplně potichu a snadno zahodili, a obžalovanému tak ten bezpečný prostor k hříchu pečlivě vyčistili. [Chorus] Sto třicet obvinění spadne přímo na zrezivělý nemocniční stůl, od roku dva tisíce třináct nezastavil nikdo ten hrozný úl. Matka podala to trestní oznámení a strhla padající lavinu včas, dvanáct let zpoždění konečně odhalilo na celém oddělení kaz. [Verse 2] Prokuratura ve městě Postupim připravila hrozně těžký výpis hrůz, znásilnění a tvrdé zneužívání opravdu zničí dobrý lidský vkus. Dva tisíce dvacet pět, ten listopad pro něj definitivně otočil list, teprve tehdy policie přijela a celá společnost musela ten debakl číst. Ochrana selhala na celé čáře a teď se zpívají omluvné sborové písně, z toho ztraceného období na všechny teď dopadají studené tísně. Nemocnice vykládá, že konečně a rázně prověří veškerý svůj stav, ale trochu pozdě pláčou, když dřív potichu zemřel ten běžný dobrý mrav. [Chorus] Sto třicet obvinění spadne přímo na zrezivělý nemocniční stůl, od roku dva tisíce třináct nezastavil nikdo ten hrozný úl. Matka podala to trestní oznámení a strhla padající lavinu včas, dvanáct let zpoždění konečně odhalilo na celém oddělení kaz. [Drop] [Bridge] [Fast Rap] Kde byla vizita a kde v tu dobu sakra stála hlavní sestra? Braniborská půda otevřela dokořán brány temného spektra. Společnost a všichni ti moudří tam dělají obrovskou zbytečnou chybu, papíry podepsali, ale o dětské nevinnosti nenašli už ani slabiku slibu. Měli jasný příkaz: dva lidé musí jistit ten odborný postup hned, jenže realita v ordinaci překreslila celý ten ukrytý svět. Nikdo nevykřikl dost, každý jen klopil ten slepý a pokrytecký zrak, predátor využíval prostor, dvanáct let si lhal a vesele šířil noční mrak. Tyhle přečiny a hrůzy do archivu konečně ta spravedlnost píše, teď si ho chytli a ten arogantní doktor poletí rovnou mnohem níže. Soudcové v Postupimi teď upletou opravdu nekompromisní bič, zbyla po něm jen obří pachuť a ten jeho ztracený pošramocený klíč! [Chorus] Sto třicet obvinění spadne přímo na zrezivělý nemocniční stůl, od roku dva tisíce třináct nezastavil nikdo ten hrozný úl. Matka podala to trestní oznámení a strhla padající lavinu včas, dvanáct let zpoždění konečně odhalilo na celém oddělení kaz. [Outro (Instrumental)]

Další songy

PředchozíDalší