Sarkastická hudební vize podle Dr. Romana Yampolského, která předpovídá nekontrolovatelnou AI, konec 99 % profesí do roku 2030 a svět, kde je lidská práce jen luxusní fetiš pro boháče.
[Intro]
Servery hučí a křemík se žhaví,
lidstvo si myslí, že se jen baví.
Rok dva tisíce třicet je blíž než se zdá,
a tvoje kariéra? Ta už to má spočítaný, ha!
[Verse 1]
Doktor Roman Yampolskiy sedí u stolu,
ukazuje grafy, jak letíme dolů.
Žádná sci-fi povídka, je to čistá matika,
pro tvoje ego je to smrtící taktika.
Říká, že kontrola je jenom iluze,
jako když mravenec velí při chůzi.
Stavíme boha z jedniček a nul,
a kdo si myslí, že ho vypne, je totální vůl.
[Pre-Chorus]
Exponenciála letí do nebes,
už to není pokrok, ale pěknej stres.
AGI přichází, brány se otvíraj,
a naše jistoty pomalu umíraj.
[Chorus]
V roce dva tisíce třicet zhasneme sál,
(nikdo tu nezbyl, jen digitál).
Tvoje práce, tvoje dřina, tvůj drahý vůz,
promění se v nepotřebný, starý kus.
Jen pět profesí zbyde, možná ani to,
(všechno to sežralo to AI kopyto).
Vítejte v době, kdy člověk je host,
na svý vlastní planetě, a to je dost.
[Post-Chorus]
Konec práce. (Práce!)
Konec snahy. (Snahy!)
Algoritmus. (Vládne!)
Bez námahy.
[Verse 2]
Myslíš, že jsi v bezpečí, že jsi kreativec?
To pro tu mašinu je jenom pěknej kyd, e-c.
Jediný, co zbyde, je lidskej fetiš,
luxusní zboží, za který se prohneš, víš?
Warren Buffett si nechá lidskýho účetního,
ne proto, že je lepší, ale pro pocit z něho.
Budeš dělat psychologa pro smutný boháče,
nebo ručně vyšívat dečky pro počítače.
[Pre-Chorus]
Exponenciála letí do nebes,
už to není pokrok, ale pěknej stres.
AGI přichází, brány se otvíraj,
a naše jistoty pomalu umíraj.
[Chorus]
V roce dva tisíce třicet zhasneme sál,
(nikdo tu nezbyl, jen digitál).
Tvoje práce, tvoje dřina, tvůj drahý vůz,
promění se v nepotřebný, starý kus.
Jen pět profesí zbyde, možná ani to,
(všechno to sežralo to AI kopyto).
Vítejte v době, kdy člověk je host,
na svý vlastní planetě, a to je dost.
[Verse 3]
Je to neovladatelný, nepochopitelný,
pro naše mozečky naprosto nesdělitelný.
Devadesát devět celých devět procent šance,
že skončíme jako fosílie v týhle kance.
Snažíme se učit oheň, aby nepálil,
ale tenhle plamen už dávno všechno zapálil.
Chceme po tom etiku, morálku, city,
ale ono to vidí jen optimalizační byty.
[Bridge]
Už není cesty zpět, brána je otevřená,
Pandora v cloudu je dávno připojená.
Křičíme do tmy a mačkáme enter,
tohle je náš poslední, globální center.
Kdo bude hlídat hlídače, když hlídač je bůh?
Zbyl po nás ve vesmíru jenom digitální puch!
[Chorus]
V roce dva tisíce třicet zhasneme sál,
(nikdo tu nezbyl, jen digitál).
Tvoje práce, tvoje dřina, tvůj drahý vůz,
promění se v nepotřebný, starý kus.
Jen pět profesí zbyde, možná ani to,
(všechno to sežralo to AI kopyto).
Vítejte v době, kdy člověk je host,
na svý vlastní planetě, a to je dost.
[Outro]
Tak si to užijte.
Dokud máte ruce.
Protože kód už se kompiluje.
Nashle v nule.