Zlatá klec a volný trh v mlze

[Instrumental Build-up] [Intro] Mirek Topolánek slaví sedmdesát let. Bere prestižní cenu, ale vidí nemocný svět. [Verse 1] V roce dva tisíce osm stál v záři plných hal, s britskými politiky si tehdy pyšně hrál. Dneska vládne skepse, když tak hořce shrnuje, že už žádný volný trh na mapě nepluje. Mirek Topolánek mluví k elitám, co spí, o tom, jak ten slavný byznys dávno v křeči lpí. Zelená se politika jako jarní mech, jenže ekonomika teď sotva chytá dech. [Pre-Chorus] Všichni moudře pokyvují, cucají své dotace, sociální systém štědře odměňuje bez práce. (To je ta krása!) [Chorus] Evropa se topí, volný trh se ztratil v mlze, elity se radují a kapitalismus tone v slze. Pravidla a nesmysly tu křiví každý den, zbyl tu hodně smutný byrokratický sen! [Verse 2] Korektnost se cení nejvíc, odvaha se skrývá, na úspěch a soutěžení společnost se nedívá. Kde je dravý instinkt, který táhl tenhle kontinent? Teď ho dusí populismus jako betonový cement. Liberální institut mu předal vzácnou cenu, za to, že se nebojí a volá nutnou změnu. Trh se musí probrat z těch umělých a temných dob, jinak celé slavné unii tu zbude jenom hrob. [Chorus] Evropa se topí, volný trh se ztratil v mlze, elity se radují a kapitalismus tone v slze. Pravidla a nesmysly tu křiví každý den, zbyl tu hodně smutný byrokratický sen! [Instrumental Break] [Verse 3] Oslavenec v proslovu má neveselou zprávu, nepřidá se ke slepě a tiše jdoucímu davu. Káže nahlas o hlouposti, která diktuje nám krok, stejně jako vládní sliby celičký ten boží rok. Úřednická opatrnost bere lidem vlastní hlas, zbyla absolutní slabost a ten neúprosný čas. Všichni křičí o klimatu, stará svoboda tu mizí, ekonomická selhání jsou papalášům naprosto cizí. [Chorus] Evropa se topí, volný trh se ztratil v mlze, elity se radují a kapitalismus tone v slze. Pravidla a nesmysly tu křiví každý den, zbyl tu hodně smutný byrokratický sen! [Outro (Instrumental)]