Terapeutická klec bez jediné cesty ven

[Instrumental Intro] [Verse 1] Zavřeli za mnou dveře, cvaknul tichej zámek, prý musím tady zůstat, zchladit horkej spánek. Důvody dávno přešly, ale dál tu ležím, jen počítám dny na zdi a marně k oknu běžím. Soudce to rovnou odklep, papír snese všechno, můj vlastní právník nepřišel, jen ticho venku lehlo. Advokát Vítězslav Dohnal naštěstí už hlásí, že jednadvacáté století se s touhle praxí kácí. [Chorus] Zase mi vážou ruce, kurty pevně drží, (Pevně!) a stříkačka se blíží, jak se člověk mlží. Vyhrožují mi tiše, že si pobyt prodloužím, zákon je pro ně vtip, když se potmě soužím. [Verse 2] Chtěl bych jít zase domů, máma mi to věří, že po těch hrůzných lécích už nedojdu ke dveřím. Do žíly letí chemie, co moje tělo ničí, když někdo žádá pravdu, primář po něm syčí. Píší mi bludy do karet, co stáhli kdesi z prstu, a člověk pak jen sleduje tu neproniknutelnou vrstvu. Z posudků bez kontroly ztrácím svoje práva, zbyla tu ze mě zničená a zlomená postava. [Chorus] Zase mi vážou ruce, kurty pevně drží, (Pevně!) a stříkačka se blíží, jak se člověk mlží. Vyhrožují mi tiše, že si pobyt prodloužím, zákon je pro ně vtip, když se potmě soužím. [Instrumental Break] [Verse 3] Ve zdravotní zprávě lžou, jako když se tiskne, a kdo má zdravý rozum, hrůzou si jen pískne. Vítězslav Dohnal říká, ten systém nemá brzdy, pacient nemá šanci proti vůli vládní vrstvy. Z těch bludů nikdo nepozná, že dávno můžu jít, stačí jen zrušit posudek a nechat mě zas žít. A tak tu marně čekám, až prasknou tlusté řemeny, připoután k jedné posteli, chci rozbít tyhle stěny. [Chorus] Zase mi vážou ruce, kurty pevně drží, (Pevně!) a stříkačka se blíží, jak se člověk mlží. Vyhrožují mi tiše, že si pobyt prodloužím, zákon je pro ně vtip, když se potmě soužím. [Outro (Instrumental)]