Miliardář káže o křemíku, dostal jen bučení publika

[Instrumental Intro] [Intro] Pan miliardář přijel kázat o chytrých strojích, (Yeah) ale studenti mu vzkázali, že o to nikdo nestojí. [Verse 1] Bývalý šéf Googlu, velký Eric Schmidt, myslel, jak ten kampus zkusí ohromit. Pátek patnáctého, krásný slunný den, absolventi chtěli vidět šťastný sen. Postavil se k pultu, začal mluvit k nim, sliboval jim slávu a ten snový dým. Místo tichých slz a velkých ovací, slyšel jenom pískot v celé formaci. [Chorus] Umělá inteligence prý je naše spása, (Buu!) z davu ale slyšíš, jak se bouří chasa. Eric prosí u pultu: Vyslechněte slova! Z publika se ale žene hrozná bouře nová. [Breakdown] [Verse 2] Stroje prý se blíží, místa mizí v dál, klima padá k zemi, on tam moudře stál. Říká absolventům: bude to jen boj, vás teď totiž nahradí ten super chytrý stroj. Chtěl být za proroka, ukázat jim cíl, dav ho ale hnedka s chutí uzemnil. Arizonská univerzita má zlost, bohatého strýce měli všichni dost. [Chorus] Umělá inteligence prý je naše spása, (Buu!) z davu ale slyšíš, jak se bouří chasa. Eric prosí u pultu: Vyslechněte slova! Z publika se ale žene hrozná bouře nová. [Instrumental] [Verse 3] Dívá se z pódia na to moře hlav, nečekal tak silný, rozbouřený dav. Zlatý padák v kapse, drahé hodinky, nenašel v tom sále žádné fanynky. Studenti už tuší, co je zítra čeká, z jeho prázdných slibů nikdo už nekleká. Měl to být ten proslov, co všem změní zrak, teď tam pan Schmidt zírá jako zmoklý pták. [Chorus] Umělá inteligence prý je naše spása, (Buu!) z davu ale slyšíš, jak se bouří chasa. Eric prosí u pultu: Vyslechněte slova! Z publika se ale žene hrozná bouře nová. [Outro (Instrumental)] [End]