Konec velké iluze o sdílené zasedačce

[Instrumental Intro] [Intro] Tenhle vtip už prostě končí, padla opona, Microsoft teď boří křesla, mizí šablona. [Verse 1] Vzpomínáte na ten režim, na ten chladný sál, kde jsme měli všichni sedět těsně vedle sebe? Zatímco si pod stolem pes s bačkorami hrál, zírali jsme odevzdaně na prázdné nebe. Together Mode brzy začal svoji divnou hru, usadil nás do lavic jak vyplašené žáky. Hlavy divně visely v tom prázdném prostoru, ze stěn na nás dotíraly digitální mraky. Dva tisíce dvacet šest a končí tenhle kýč, inženýři zamkli sály, zahodili klíč. [Verse 2] Konec levných tribun, kde ti hlava letí vzduchem, rozmazaná ramena a useknutý nos. Šéf si tam vždy zamyšleně hýbal pravým uchem, zatímco byl pod tou hranou vlastně zcela bos. Zůstane nám z oken jenom obyčejný flek, klasická a chladná mřížka, žádné tiché křoví. Microsoft teď předepsal ten nejlevnější lék, bez umělých sedadel a úplně, tak nový. Třídní zasedací plán se prostě někam ztrácí, vracíme se ukázněně k rutinní své práci. [Breakdown] [Pre-Chorus] Skončí nutnost předstírat ten společenský sál, s falešnými sousedy už nesedíme spolu. Veškerý ten sentiment teď hrubý vítr svál, bez výčitek vracíme se k oddělenému stolu. [Drop] [Chorus] Together Mode potichu už sbalil svoje křesla, navždy smazal siluety, divné pozadí! Éra těchto vtipných hříček definitivně klesla, nudná pravoúhlá mřížka všechny usadí. Od začátku šlo o dost nepodařený trik, zbyde po něm pro dospělé kancelářský zvyk. [Outro] Sbohem, směšná tribuno, tvůj čas už prostě utekl, systém smazal lavice a realitu svlékl.