Zloděj s růžencem chrání svatou lebku vrstvou betonu

[Instrumental Intro] [Intro] Bazilika přišla včera o tak cennou hlavu, národ řeší tenhle případ místo všeho davu. [Verse 1] V Jablonném se ztratil slavný ostatek té ženy, když tam zloděj s lebkou prchal rovnou přes kameny. Pětatřicet roků, v kapse velký růženec, stal se pro náš celý národ podivný trestanec. On měl totiž s touhle věcí velmi jasný cíl, vlastním tělem tuto svatou před ostudou kryl. Vzal si cement s vodou, do šedi ji uložil, příběh dobré víry před úřady doložil. [Chorus] (Beton!) Zdislava teď leží pěkně v chládku, zloděj chtěl pro svatou důstojnou památku. (Slyšíš?) Lidé na sítích mu píšou ódy, vystavovat lebky, to prý vyšlo z módy. [Verse 2] Stanislav Přibyl na to rychle volá komisi, jak s tou krádeží teď lidská víra souvisí. Zatímco se onen zloděj chlubí úmyslem, slavná zlatá práce byla pro něj nesmyslem. Diadém od Jiřího Wintera nechal v bazilice, ačkoliv ten malý šperk má cenu o dost více. Zatím policie těží tvrdou lebku z hmoty ven, tento bizarní případ je jako černý sen. [Chorus] (Beton!) Zdislava teď leží pěkně v chládku, zloděj chtěl pro svatou důstojnou památku. (Slyšíš?) Lidé na sítích mu píšou ódy, vystavovat lebky, to prý vyšlo z módy. [Instrumental Break] [Bridge] Udělat ze zloděje národního reka, tohle naši církev vážně hodně leká. Bible totiž káže klid a velké ticho v kryptě, svatá žena se teď musí smát tak trochu skrytě. [Drop] [Chorus] (Beton!) Zdislava teď leží pěkně v chládku, zloděj chtěl pro svatou důstojnou památku. (Slyšíš?) Lidé na sítích mu píšou ódy, vystavovat lebky, to prý vyšlo z módy. [Outro] Svatá Zdislava se vrací do chladné vitríny, v tvrdém betonovém bloku zbyly po ní stíny.