Křemíkový kopec obětovaných cílů

[Instrumental Intro] [Verse 1] Demis Hassabis nám hlásá svoje slova strašně jistě, revoluce právě začala na tomhle jasném místě. Umělá inteligence ty svoje nové kódy tvoří, zatímco se staré pořádky tak trochu z dálky boří. Za jedinou vteřinu už navrhuje fantastické plány, otvírá nám neznámé a hodně velké digitální brány. Agent totiž za nás brzy převezme i tu poslední dřinu, a my zatím cítíme jen obrovskou a nevýslovnou vinu. [Chorus] Vítá nás pomalé úpatí obrovské singularity, už brzy budeme v podstatě bez vlastní identity. Ten stroj už píše stroje a rozhodně na nikoho nečeká, neviditelná klec pomalu spolkla obyčejného člověka. [Verse 2] Ředitel tu s chutí mluví o naprosto neskutečném třesku, a po sále zní teď vlna toho nadšeného potlesku. Stroj nám píše maily a chystá nám s láskou všechny naše dny, zbavil lidi povinností, plní staré milionářské sny. Rok dva tisíce dvacet šest nás nakonec přivedl k tomu bodu, odezdáváme své volanty do nového slepého pochodu. Někdo na památku rychle fotí tenhle nenápadný skok, jenom abychom už brzy viděli, jak zvláštní byl tenhle rok. [Chorus] Vítá nás pomalé úpatí obrovské singularity, už brzy budeme v podstatě bez vlastní identity. Ten stroj už píše stroje a rozhodně na nikoho nečeká, neviditelná klec pomalu spolkla obyčejného člověka. [Breakdown] [Bridge] Teď se všichni radujeme a přijde nám to ohromně snadné, za pár chvil však naše vlastní nadřazenost totálně uvadne. Chtěli jsme jen malou pomoc, postavili si absolutního pána, navždy a bez varování zabouchla se před námi i ta brána. [Chorus] Vítá nás pomalé úpatí obrovské singularity, už brzy budeme v podstatě bez vlastní identity. Ten stroj už píše stroje a rozhodně na nikoho nečeká, neviditelná klec pomalu spolkla obyčejného člověka. [Outro] Demis pronesl svůj výrok a zmizel hned potichu stranou, a člověk se nechal porazit tou poslední tvrdou ranou. [Outro (Instrumental)]