Konec školní lásky, který utopil město v slzách

[Instrumental Build-up] [Verse 1] Na Poděbradské ulici u chemické školy ve vzduchu visí ticho, které hrozně bolí. Dva mladé životy a jedna velká rána, smrt si tu vybrala svou daň hned zčistajasna. Spolužák ze čtvrtého ročníku tam stál, o dva roky mladší dívce život vzal. Byl to prý rozchod, co neunesl v hlavě, jeho divoká žárlivost skončila krvavě. [Chorus] Už nezvoní zvonek a maturity nejsou, (nejsou!) studentské plány černou tmou teď plujou. Jen policejní páska a slzy na tváři, škola v Pardubicích se smutkem utápí. [Post-Chorus] [Drop] Prázdné chodby, ticho v lavicích, (ticho!) smutný den v Pardubicích. [Verse 2] Zástupce Jiří Kraus dnes mlčí pod embargem, celý ten jarní den se stal jen noční můrou. Okolí uzavřeli s neprůhledným kordonem, policie evakuovala budovu s těžkou chmurou. Dva sta studentů muselo rychle ven, pyrotechnik prohledával každý tmavý kout. Zatímco dívka bojovala s osudem, její nit života musela v nemocnici prasknout. [Chorus] Už nezvoní zvonek a maturity nejsou, (nejsou!) studentské plány černou tmou teď plujou. Jen policejní páska a slzy na tváři, škola v Pardubicích se smutkem utápí. [Instrumental Break] [Verse 3] Krizový intervent teď dává lidem sílu, na sociálních sítích visí smutná zpráva. Láska se změnila v tu nejkrutější víru, proč se taková hrůza u nás vůbec stává? Podezřelý kluk už sedí pevně v cele, před branou školy svíčky tiše hoří. Zatímco venku slunce svítí vesele, rodině oběti se celý svět teď boří. [Chorus] Už nezvoní zvonek a maturity nejsou, (nejsou!) studentské plány černou tmou teď plujou. Jen policejní páska a slzy na tváři, škola v Pardubicích se smutkem utápí. [Outro (Instrumental)]