Když se láska změní v dýku a dětství skončí v krvi před

[Instrumental Intro] (Yeah!) [Verse 1] Za zdí chemické školy v Poděbradské ulici stojí v tichu zástupy, pláčou spolužáci, rodiče i strážníci. Na zemi leží páska, co oddělila světy dvou mladých lidí, všichni jen tiše hledí na místo, kde krev už nikdo nesmyje a neuklidí. [Verse 2] Byl to prý běžný rozchod, co mladý kluk ze čtvrtého ročníku nesnesl, vztek se mu v hlavě rozlil, dýku do ruky chytil a strašný ortel vynesl. Na dívku z druhé třídy zaútočil přímo před vchodem školy tam venku, zničil tím lidský život a změnil v prach tu nejkrásnější pomněnku. [Chorus] Láska prý někdy bolí, ale tohle je strašný a temný stín, když místo čistých citů promluví zrada, čepel a hrozný čin. Sanitky v rychlém spěchu marně jely zachránit mladý sen, vteřina divoké zloby navždycky změnila ten jarní den. [Verse 3] Policie hned evakuovala budovu, pyrotechnici prohledali každý kout, hejtman Martin Netolický musel upřímnou soustrast celé rodině vyřknout. Maturity jsou zrušené, na chodbách visí jenom ticho a hluboký žal, každý se ptá, jak mohl jít ten mladý kluk s takovou zlostí dál. [Chorus] Láska prý někdy bolí, ale tohle je strašný a temný stín, když místo čistých citů promluví zrada, čepel a hrozný čin. Sanitky v rychlém spěchu marně jely zachránit mladý sen, vteřina divoké zloby navždycky změnila ten jarní den. [Outro] (Svíčky svítí...) [Outro (Instrumental)]