Do ticha stoupá letní zář a kupy mraků na nebi

[Intro] Ranní chlad stéká po stěnách, probouzí den. Do ticha kreslí čisté nebe splněný sen. [Verse 1] Studený závoj noci zvolna z polí mizí, ráno je průzračné a všemu křiku cizí. Teplota klesla k sedmi stupňům v tichém koutě, zatímco lidé v bytech teplem noci poutá. Pak slunce rozevře svou náruč plnou síly, aby se studené stíny v jasu rozpustily. Odpoledne přinese nadprůměrný žár, ve stříbrem zalitých Čechách až dvacet osm stupňů dává jako dar. [Pre-Chorus] Ale tam na východě mračna kupovitá jak těžké myšlenky se k nebi tiše zvednou. Jsou jako tichá slza, která nebem kmitá, a horkou tvář země pohladí jen jednou. [Chorus] Země pije světlo, ticho sluncem voní, (naděje se vrací domů), naše staré smutky slabý vítr odvál z dlaní. Země pije světlo, hlavy touhou skloní, (věříme i letnímu hromu), nebe mluví jasem, který nemá slitování. [Post-Chorus] Modré dálky, horký vzduch, ve mračnech tichý, snový duch. [Verse 2] Zítra v neděli se horko ještě více ztiší, či spíše vzplane silou, kterou nebe slyší. Teploty vystoupají k třiceti stupňům kdesi, zatímco ojedinělé přeháňky oživí hluboké lesy. A v pondělí se slunce vrátí s plnou mocí, bez mraků budem usínat za teplých noci. V úterý letní dny dál píší zlatou nití příběh o tichém štěstí a slunečním bytí. [Pre-Chorus] Ale tam na východě mračna kupovitá jak těžké myšlenky se k nebi tiše zvednou. Jsou jako tichá slza, která nebem kmitá, a horkou tvář země pohladí jen jednou. [Verse 3] Ten horký týden jako tichá řeka plyne, všechny ty dávné stíny letní vítr mine. Ranní mlhy se změní v tiché zapomnění, když letní třicítka nám unavenou duši změní. Jen občas kapka spadne jako slzy z víčka, a v noci na obloze zazáří pak chladná svíčka. [Bridge] Čas plyne pomalu, když horký vzduch se chvěje, každý ten sloní paprsek je lékem pro naděje. Ať přijdou bouřky, nebo tichá suchá léta, krása je v každé kapce, která k zemi slétá. [Chorus] Země pije světlo, ticho sluncem voní, (naděje se vrací domů), naše staré smutky slabý vítr odvál z dlaní. Země pije světlo, hlavy touhou skloní, (věříme i letnímu hromu), nebe mluví jasem, který nemá slitování. [Outro] Jen slabý severní vítr listím tiše houpá, zatímco zlatý prach do teplých mraků stoupá. Dvacet osm stupňů mizí v dálce za obzorem, nebe je klidným, tichým domovem.