Satirická píseň o záchranné akci v Moravském krasu, kde skupinu amatérských jeskyňářů u Holštejna zablokovala v podzemí kapsa oxidu uhličitého kvůli vysokým venkovním teplotám.
[Instrumental Intro]
[Intro]
Vlezli pod zem u Holštejna, chtěli zažít dobrodružství,
skončilo to u kyslíku, u krasového společenství.
[Verse 1]
Venku slunce pálí, v podzemí je stín,
do jeskyně vlezlo devět kutilů.
Na povrch se tlačí ze tmy těžký plyn,
který v dole chytil partu civilů.
[Verse 2]
Čtyři stihli vylézt, venku pomoc sháněli,
pětka kamarádů stydne uvnitř u stěny.
Hasiči už jedou, sirény jim ječely,
každý amatér je strachy bledý, zpocený.
[Chorus]
Sto metrů od světla, sto metrů od cíle (tak blízko!),
Bothová Michaela počítá ty chvíle (už jdou!),
kapsa z oxidu jim cestu zatarasila,
hasičská parta je z té pasti spasila.
[Verse 3]
Osmdesát hasičů se do podzemí řítí,
pětkou amatérů strach už marně cloumá.
Místo vzduchu mají v dole oxid uhličitý,
nad jejich osudem teď celá země hloubá.
[Breakdown]
[Chorus]
Sto metrů od světla, sto metrů od cíle (tak blízko!),
Bothová Michaela počítá ty chvíle (už jdou!),
kapsa z oxidu jim cestu zatarasila,
hasičská parta je z té pasti spasila.
[Verse 4]
Mikoška Jaroslav vysvětluje lidem,
že horké venkovní dny ten plyn dolů ženou.
V lednu u Rudice zachraňovali s klidem,
dnes zachránili pětku v prachu unavenou.
[Chorus]
Sto metrů od světla, sto metrů od cíle (tak blízko!),
Bothová Michaela počítá ty chvíle (už jdou!),
kapsa z oxidu jim cestu zatarasila,
hasičská parta je z té pasti spasila.
[Outro (Instrumental)]