Místo učebnic raději nucený sňatek za pár tisíc

[Instrumental Intro] [Intro] Mladé dívky v Afghánistánu ztrácejí své sny a naději. Místo školy je čeká jen nucená svatba v tichém závěji. [Verse 1] Devatenáctiletá Ália má v srdci strach, třeští jí hlava, utíká z Dájkundí před svatbou, v Kábulu snad čeká spása pravá. Tajně se učí anglicky a riskuje cestu bez mužů přes hlídky, v zemi, kde pro ženu neplatí už žádná práva. [Verse 2] Šama chtěla lékařkou být, naději jí dříve život dává, v osmnácti provdaná se svému velkému snu tiše vzdává. Dneska v Kábulu chová dvě malé děti a tiše pláče doma u zdi, v zemi, kde pro ženu neplatí už žádná práva. [Instrumental Break] [Verse 3] Možgan Ahmadí zas vlastní otec studnaři za peníze prodává, za sedm set tisíc afghání se krutý obchod dokonává. Chtěla strašně do školy, však její ženich řekl okamžité ne, v zemi, kde pro ženu neplatí už žádná práva. [Verse 4] Ministerstvo ctnosti slavně do světa své lživé zprávy dává, jak tisícům žen prý jejich morální policie blaho přeje a nahrává. Mluví o dědictví a licencích, zatímco dívky mizí z veřejného světa, v zemi, kde pro ženu neplatí už žádná práva. [Outro (Instrumental)]