Ranní chladno rosa v polích střeží a slunce hřeje odpoledne

[Intro] Už staré pravdy z dávných věků praví, jak jarní nebe lidi občas zdraví. [Verse 1] Když v pátek ráno ostrý chlad nás vzbudí, a mlha sedne tiše do lesů, v hlubokých údolích ty tři stupně studí, moudrosti starých v mysli ponesu. [Pre-Chorus] Však starý sedlák dobře ví a tuší, že každá změna zemi jenom sluší. [Chorus] Polední slunce pálí jako ze žhavé pece, večerní chlad se potom zrcadlí v té řece. Na nebi vítr moudrá slova píše, příroda dýchá tiše z hloubky svojí číše. [Post-Chorus] Země si oddychne a napije se rosy, (dokud ji ranní mrazík nepokosí). [Verse 2] Dnes ve středu však slunko teplé svítí, a zlaté paprsky se dolů noří, až osmadvacet stupňů v trávě cítí ta země, která pod ním tiše hoří. [Pre-Chorus] Však starý sedlák dobře ví a tuší, že každá změna zemi jenom sluší. [Chorus] Polední slunce pálí jako ze žhavé pece, večerní chlad se potom zrcadlí v té řece. Na nebi vítr moudrá slova píše, příroda dýchá tiše z hloubky svojí číše. [Verse 3] A ve čtvrtek se modré nebe změní, ochladí vzduch a severní mrak stoupá, třiadvacet stupňů – velké vedro není, když vítr větve nad zahradou houpá. [Bridge] Ranní chlad nás učí pokoře a vděku, příroda je moudrá od samého věku. Zima i teplo drží pevně v ruce otěže, proti té síle neobstojí žádné lidské věže. [Chorus] Polední slunce pálí jako ze žhavé pece, večerní chlad se potom zrcadlí v té řece. Na nebi vítr moudrá slova píše, příroda dýchá tiše z hloubky svojí číše. [Outro] Studený máj – v stodole ráj, středa i pátek projdou přes náš kraj. Ať svítí slunce, nebo studí rosa, (člověk jde dál a země kráčí bosa).