Jak teta Štěpánka utápěla žal na dně lahve

[Intro] Na obrazovce rozdává nám pohádky, v soukromém pekle chybí lístek na zpátky. [Instrumental Build-up] [Verse 1] Dětství jak z hororu a otec v opici, před jeho vztekem musela se schovávat, s bratrem se krčila v té tmavé sednici, nechtěla zase kruté rány dostávat. Po válce našel malý bráška granát v trávě, strašlivý výbuch rozmetal mu tělo hned. Ta rána pálí v uších, pálí v její hlavě, ztratila bratra, ztratil se jí celý svět. [Verse 2] Před kamerou je milá teta pro ty nejmenší, Studio Kamarád jí dává slávu, jas, její tón hlasu dětskou duši vždycky konejší, v soukromí ale vládne ticho, chlad a mráz. Petr Haničinec byl spíše dobrý přítel, Valášek zase strašně žárlil každý den. Nikdo pro její duši nebyl spasitel, rodinný život zbyl jak smutný, marný sen. [Breakdown] [Bridge] Deprese v noci pálí, lidi se v dálce smáli. Do sklenky lije tvrdý chlast, past sklapla, už není kam se krást. Vnučka je mrtvá, dcera pryč, na dveřích visí starý klíč. Nikdo už nepřijde ji hřát, nemá ji nikdo na světě rád. [Verse 3] Na podlaze bytu na Vinohradech, ležela teta, kterou národ znal. Už se jí zkrátil ten její těžký dech, prázdný byt chladnou píseň ticha hrál. Kolem ní lahve, krabičky od léků, skončila cesta slavné tety z telky, zbyl po ní soucit a vzpomínky vděku, odnesl vítr její žal tak velký. [Outro (Instrumental)]