Rychlý konec jedné rektorky na brněnské akademii

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] Brno, Janáčkova akademie, rok dva tisíce dvacet šest. Osmdesát dva dní stačilo. Hra končí, paní rektorko. [Verse 1] Na brněnské akademii končí rychlá hra, Barbara Maria Willi balí, co tu má. Pouhých osmdesát dva dní stála ve dveřích, teď má v Brně na umění těžký černý hřích. Devět hlasů ze dvanácti spustilo ten shon, na věži už vyzvání ten umíráčku zvon. [Pre-Chorus] Petr Pavel podepsal to, v Praze na Hradě, dál se budem vrtat v téhle trapné estrádě. [Drop] [Chorus] Rychlé sbohem, Barbara! (Yeah!) Vaše funkce dohrála! (Yeah!) [Post-Chorus] Andrej Babiš přidá podpis na ten rozsudek, na umění vládne zase velký zármutek. [Verse 2] Sundala jsi z oken školy modrožlutou vlajku, senát si teď na zasedání dává tuhle fajku. Kvestorka hned odešla a lidi chytil vztek, na tvůj divný styl se nenašel prý žádný lék. Barbara se sice brání, byl to rázný krok, senát ale nechtěl čekat na ten další rok. [Pre-Chorus] Petr Pavel podepsal to, v Praze na Hradě, dál se budem vrtat v téhle trapné estrádě. [Drop] [Chorus] Rychlé sbohem, Barbara! (Yeah!) Vaše funkce dohrála! (Yeah!) [Post-Chorus] Andrej Babiš přidá podpis na ten rozsudek, na umění vládne zase velký zármutek. [Outro] Brno tleská, Brno zpívá, opona jde dolů, přátelé už neusednou u jednoho stolu. (Sbohem!) [Outro (Instrumental)]