Nekonečná fronta na stát, který zapomněl fungovat

[Instrumental Intro] [Intro] Malostranské náměstí se ráno pěkně plní, (Pojď!) naděje se pod náporem úředníků vlní. [Verse 1] Stojí tady dlouhá fronta, všichni tiše zuří, z vládního se paláce zas hustý popel kouří. Karolína Kopka bije hlasitě na zvony, veřejná se správa mění na vládní salony. Zákon o úřednících se má zrovna bořit, nové pány na úřadech chtějí rychle stvořit. Vláda Andreje Babiše si staví vlastní řád, každý věrný úředník se musí zítra bát. [Chorus] Nechceme stát ve frontě na lepší zítřky znova, nechte úřad dýchat, nepomohou planá slova! Kvalita a systém mizí v dálce jako pára, takhle státní mašina se velmi těžce kára. [Post-Chorus] Lístek číslo dva tisíce čtyři sta padesát šest, (No jo!) příští týden ve sněmovně ukáže se ta zvěst. Dva tisíce třicet devět, to je datum k žití, do té doby budeme mít v kapse leda kvítí. [Drop] [Verse 2] Andrej Babiš se svým týmem staví úřad zbrusu, vyhazovat lidi chtějí podle svého vkusu. Experti se radši sbalí, odchází teď domů, úřad rychle podlehne teď vládnímu hromu. Profesní čest úředníků zašlapali v prachu, každý věrný referent teď žije v tichém strachu. Odborníci mizí, zůstávají slepí, kteří se na teplá místa jako vosy lepí. [Chorus] Nechceme stát ve frontě na lepší zítřky znova, nechte úřad dýchat, nepomohou planá slova! Kvalita a systém mizí v dálce jako pára, takhle státní mašina se velmi těžce kára. [Bridge] [Sarcastic] Všichni křičí: Česko, funguj! No tak proboha už běž! Pravá ruka neví vůbec, co ta druhá ruka tvoří, byrokracie nás drtí, na pravdu se snáší lež, zatímco se starý systém před očima boří. [Chorus] Nechceme stát ve frontě na lepší zítřky znova, nechte úřad dýchat, nepomohou planá slova! Kvalita a systém mizí v dálce jako pára, takhle státní mašina se velmi těžce kára. [Outro] Zůstal lístek s pořadovým číslem na stole, vládní mašinérie jede dál v tomhle hlubokém dole. [Outro (Instrumental)]