Čtvrt století ticha v pohoří, kde pravda dávno zhasla

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] Psal se rok dva tisíce jedna a léto vřelo nadějí, tři mladí lidé kráčeli tam, kam jiní nechodí raději. [Chorus] Prokleté pohoří schovalo jejich krok, pravda se nevrátila ani za další rok. V divoké cizině u ostrých šedých skal, bratr Petr odpovědi dvacet pět let hledal. (Marně hledal!) [Verse 1] Řekli, že míří jen do rumunského kraje, tam, kde se bezpečná turistika hraje. Bratři Jan a Michal Pavelkovi šli tehdy dál, nikdo z nich netušil, co osud do cesty jim dal. S nimi šla Lenka Tučková v ten horký srpnový čas, od té doby už nikdo nikdy neuslyšel jejich hlas. [Chorus] Prokleté pohoří schovalo jejich krok, pravda se nevrátila ani za další rok. V divoké cizině u ostrých šedých skal, bratr Petr odpovědi dvacet pět let hledal. (Marně hledal!) [Verse 2] Úřady tehdy psaly zprávy pouze od stolu, nechaly rodiny napospas těžkému bolu. Pak se mluvilo o obchodu s orgány z války, falešné naděje létaly do hrozné dálky. Spisovatel Josef Urban věří v loupežnou vraždu na místě, recidivista vzal tři životy chladně a jistě. [Drop] [Chorus] Prokleté pohoří schovalo jejich krok, pravda se nevrátila ani za další rok. V divoké cizině u ostrých šedých skal, bratr Petr odpovědi dvacet pět let hledal. (Marně hledal!) [Outro] Zbylo jen ticho a bolest, co rodiny pálí, zatímco lidé dnes do Albánie jezdí z dálky. Divoké kopce mlčí dál. [Outro (Instrumental)]