Satirický komentář k nečekanému spojenectví mezi Ruskem a afghánským Tálibánem, kteří dříve bojovali proti sobě, ale dnes kvůli společnému nepříteli ze Západu podepisují vojenské dohody.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Včera stříleli jim kluky v poušti pod skálou, (tam v dálce)
dneska Sergej Šojgu mluví o spojenectví.
Tálibán je partner s tváří usměvavou,
který s Kremlem buduje své nové bratrství.
[Verse 2]
V horách zabíjeli ruské kluky po stovkách,
teroristy byli, dokud nepřišla ta chvíle.
Dneska sedí spolu v přepychových pohovkách,
Sergej Šojgu vítá je a vidí velké cíle.
[Chorus]
Vladimir Putin dává ruku starému vrahovi,
historie pláče, nová zrada tiše tleská.
Dodají jim tanky, starý spojenec hned odpoví, (To se ví!)
tahle absurdní romance je neuvěřitelně hezká.
[Instrumental]
[Verse 3]
Mohammad Jakúb mluví o historii dlouhé,
zapomnělo se, kdo komu řezal krky v prachu.
Dneska mají plány čisté a ne pouhé,
společně se spojit kvůli západnímu strachu.
[Chorus]
Vladimir Putin dává ruku starému vrahovi,
historie pláče, nová zrada tiše tleská.
Dodají jim tanky, starý spojenec hned odpoví, (To se ví!)
tahle absurdní romance je neuvěřitelně hezká.
[Verse 4]
Za útok v Crocus City Hall prý Islámský stát zaplatí,
Tálibán teď v Asii prý pohlídá jim klid.
Smlouva o technice staré křivdy hravě vyvrátí,
hlavně když je s kým se proti celému světu bít.
[Chorus]
Vladimir Putin dává ruku starému vrahovi,
historie pláče, nová zrada tiše tleská.
Dodají jim tanky, starý spojenec hned odpoví, (To se ví!)
tahle absurdní romance je neuvěřitelně hezká.
[Outro (Instrumental)]