Sarkastický pohled na armádní letecký transport čtyř divokých hřebců Převalského z Prahy do kazašské Zlaté stepi, kteří cestují v mrazivém luxusu a na své nevěsty z Berlína si musí počkat.
[Instrumental Intro]
[Hook]
Čtyři hřebci letí do stepi,
snad je ten chlad neoslepí!
[Instrumental Build-up]
[Intro]
Čtyři koně letí nebem na dálný východ,
Praha dává divočině nový slavný chod.
[Verse 1]
Vojenský letoun vzlétá z ranních Kbel,
čtyři hřebci v bednách stojí tiše,
veterinář Roman Vodička bděl,
transport míří do kazašské říše.
[Verse 2]
Venku pálí slunce, vzduch je jako pec,
ve stroji však drží chladné klima,
každý statný hřebec, velký krasavec,
čeká, až ho spolkne asijská zima.
[Chorus]
Pánská jízda míří do kazašské dálky,
armáda jim k tomu dává křídla svá,
zapomeňte doma na ty koňské války,
jak pražská radnice velmi dobře zná!
[Verse 3]
V Kostanaji hřebci z letadla ven vystoupí,
cesta bude dlouhá, než se potkají,
Berlín jejich smutek brzy vykoupí,
čtyři mladé klisny už tam čekají.
[Chorus]
Pánská jízda míří do kazašské dálky,
armáda jim k tomu dává křídla svá,
zapomeňte doma na ty koňské války,
jak pražská radnice velmi dobře zná!
[Instrumental]
[Verse 4]
Ekosystém stepní získá novou sílu,
Kairat Abdrakhmanov mluví o spáse,
zoologická zahrada věří svému dílu,
hřebci klidně stojí v chladné oáze.
[Chorus]
Pánská jízda míří do kazašské dálky,
armáda jim k tomu dává křídla svá,
zapomeňte doma na ty koňské války,
jak pražská radnice velmi dobře zná!
[Outro (Instrumental)]