Jak slavný jeskyňář ukradl Čechům svetry i funkci

[Instrumental Intro] [Verse 1] Branislav Šmída má rád chladný zemský stín, pod Tatrami prozkoumal stovky puklin. V dubnu dostal teplé křeslo na úřadě, sláva ale netrvala dlouho v této radě. [Verse 2] Před lety totiž v mrazu dvěma Čechům schoval věci, nechal je tam bez batohů, jako zmrzlé v kleci. Karel Jindra s Jiřím Štěpánkem se chvěli chladem, pan ředitel je potrestal mrazem i hladem. [Chorus] Schoval suché oblečení do hluboké tmy, místo křesla ředitele zbyly jenom sny. Po měsíci slavný vůdce z úřadu už kráčí, plat na devět exekucí mu teď sotva stačí. [Verse 3] Ochranáři napsali, že čisté jméno chrání, proto Šmída po měsíci končí bez váhání. Pojišťovně dluží tisícovky eur stále, s takovou se nedá šéfovat v tom sále. [Drop] [Chorus] Schoval suché oblečení do hluboké tmy, místo křesla ředitele zbyly jenom sny. Po měsíci slavný vůdce z úřadu už kráčí, plat na devět exekucí mu teď sotva stačí. [Verse 4] Karel s Jířou v suchu chodí, smějí se té zprávě, spravedlnost občas vyjde z temné díry právě. Tmavá jeskyně Měsíční stín už zhasla tiše, bývalý šéf balí kufry, mizeje z té výše. [Chorus] Schoval suché oblečení do hluboké tmy, místo křesla ředitele zbyly jenom sny. Po měsíci slavný vůdce z úřadu už kráčí, plat na devět exekucí mu teď sotva stačí. [Outro (Instrumental)]