Vyléčen z bolesti, uvězněn v závislosti na frontě

[Instrumental Intro] [Verse 1] Osmadvacet let je na mém těle znát, na té těžké frontě trávím dlouhé roky. Už si nepamatuju, jaké to je spát, při výbuchu střepiny mi vzaly lehké kroky. Doktoři mi tlumili ty rány bolesti, naučil jsem se s tím novým ďáblem žít. V žilách nosím chemické a tiché neřesti, bez nich moje srdce odmítá už bít. [Chorus] Každý z nás se snaží nějak přežít další den, (Yeah!) v očích kluků z naší roty plamen zhasíná. Tlumit bolest prášky, to je náš poslední sen, (Vydržet!) zatímco se v prachu fronty k ránu usíná. [Verse 2] Trvá to už dlouho, běží pátý těžký rok, nepřítel se na nás tlačí přes krvavý prach. Zkoušíme jít dopředu a udržet náš krok, chemie nám dává sílu porazit ten strach. Otevřeně o tom mluví celá naše rota, Ihor Alferov sám tuhle krutou pravdu ví. V bahně zákopů se válí utrpení, psota, nikdo na ty tiché dotazy nám neodpoví. [Chorus] Každý z nás se snaží nějak přežít další den, (Yeah!) v očích kluků z naší roty plamen zhasíná. Tlumit bolest prášky, to je náš poslední sen, (Vydržet!) zatímco se v prachu fronty k ránu usíná. [Guitar Solo] [Chorus] Každý z nás se snaží nějak přežít další den, (Yeah!) v očích kluků z naší roty plamen zhasíná. Tlumit bolest prášky, to je náš poslední sen, (Vydržet!) zatímco se v prachu fronty k ránu usíná. [Outro (Instrumental)]