Jak utratit patnáct milionů na olomoucké záchytce

[Instrumental Intro] [Verse 1] Ve Vojenské nemocnici v městě Olomouci, (Ó jé!) personál tam slouží lidem dlouho do noci. Každý, kdo se přepije a na ulici leží, pod ochranu sester s teplou postelí hned běží. Dva tisíce na ruku se na místě platí, jenže málokomu se ty prachy zpátky vrátí. Tři tisíce na fakturu nikdo neuhradí, radost z noci zadarmo jim exekutor nezhatí. [Chorus] Patnáct milionů korun zmizelo už v lihu, (Ztraceno!) nemocnice marně píše svoji dlužnou knihu. Agresivní hosté křičí, nechtějí dát ani floka, vracejí se na záchytku třicetkrát do roka. [Instrumental] [Verse 2] Někdo tam byl jednou, někdo mnohokrát, domů se jim nechce, když tam mohou klidně spát. Vymáhání starých dluhů je prý marný boj, nepomůže soudní obsílka ani exekucí roj. Klienti jsou bez peněz a drahé věci zničí, sestřičky a lékaři pak strachy v koutě křičí. Policisté z města vozí ztracené lidi zpět, pro opilce z kraje je to zaslíbený svět. [Chorus] Patnáct milionů korun zmizelo už v lihu, (Ztraceno!) nemocnice marně píše svoji dlužnou knihu. Agresivní hosté křičí, nechtějí dát ani floka, vracejí se na záchytku třicetkrát do roka. [Drop] [Verse 3] Svážejí sem opilé už od samého severu, Vojenská nemocnice nemá v lidi důvěru. Z Jeseníku sanitka je vozí stovku kilometrů, každý opilec chce spát v erárním teplém svetru. Peníze nikdo nesežene, kapsa zeje prázdnotou, přikryjí se peřinou a lůžkovou čistotou. Agrese a nadávky se z pokojů stále nesou, (Au!) doktoři se v ordinaci zimomřivě třesou. [Chorus] Patnáct milionů korun zmizelo už v lihu, (Ztraceno!) nemocnice marně píše svoji dlužnou knihu. Agresivní hosté křičí, nechtějí dát ani floka, vracejí se na záchytku třicetkrát do roka. [Outro (Instrumental)]