Slzy z olova a tichá slibná rána

[Intro] Mraky se vlečou nízko nad krajinou, vzpomínky s deštěm v dálce tiše hynou. [Verse 1] Dnes nebe pláče, závoj z olova má, studená fronta k zemi těžce padá. Vlhkost se líně do paměti vtírá, na mokrých cestách smutek neumírá. Dnes odpoledne chladný vzduch nás sevře, pak tichý večer čistou oblohu otevře. Teploty stoupnou nejvýš na dvacet jedna, melancholie tichá, hluboká a bez dna. [Pre-Chorus] (Všechno je pomíjivé, mraky jdou) pak zítra naději nám přinesou. [Chorus] Slunce je naděje, co rány hojí, zatímco duše v ranní mlze stojí. Na chvíli zapomenout, co nás bolelo, předtím než se nebe znovu zatmělo. Déšť smyje starý prach a slzy tvé, než přijde léto chladné, mlžnaté. [Post-Chorus] (Záblesk naděje) (V mlžném koryte) [Verse 2] A zítra v sobotu se mlha ráno ztratí, přes tichá údolí se jasné světlo vrátí. Teploty vystoupají na dvacet pět kdesi, slunce se dotkne chladné, tiché lesní směsi. Noční klid však v údolích hluboko klesá, jen na pět stupňů zchladnou prázdná lesní vřesa. V neděli pak mírný západní vítr zvoní, o líných přeháňkách nám tichou píseň roní. [Bridge] Červen je proměnlivý jako lidské srdce, co chvíli zataženo, pak zas bije prudce. Trend týdne nese střídání a stíny, až třetí týden v červnu zlomí staré viny, tropických třicet stupňů náhle udeří, kdo nevěří na zvraty, ten neuvěří. [Chorus] Slunce je naděje, co rány hojí, zatímco duše v ranní mlze stojí. Na chvíli zapomenout, co nás bolelo, předtím než se nebe znovu zatmělo. Déšť smyje starý prach a slzy tvé, než přijde léto chladné, mlžnaté. [Outro] Pátek byl pláčem, zítřek slibem ticha, celý ten týden jenom tiše vzdychá. Zapomnění v mlze pomalu se ztrácí, poutník se s deštěm k sobě domů vrací. (Vrací se domů) (Pod závojem z olova)