Smutný rekord dětí, které raději čumí do mobilů

[Instrumental Intro] [Verse 1] Jana Kopřivová varuje náš národ, že tu máme nový smutný rekord dětí. Na hluboký spánek neexistuje návod, únava a stres se na ty chudáky smetí. Pod osm hodin se průměrně dnes spává, v těle bije alarm, mozek sotva žije. Unavená hlava sotva ranní budík dává, místo klidných snů se sladký kofein pije. [Verse 2] Mobil svítí modře do nočního ticha, TikTok, hry a zprávy, spánek nemá šanci. Vyděšený rodič nad tou bídou vzdychá, školáci se mění v bezduché mutanty. O víkendu chtějí dohnat deficit z pátku, jenže dospávání tělo těžce zmate. Rozhodí to rytmus jako po přeletu zpátku, ráno zvoní budík, sedm hodin máte. [Bridge] Učitelé křičí: "Pozor, písemka se blíží!" Studenti však zírají do prázdnoty a tmy. Každého z nich v lavici krutá únava tíží, energeťák v ruce, zničené jsou mladé sny. Třináctiletí u displejů drží stráže, modré světlo melatoninu dává mat. Kdo jim dneska zdravý režim ukáže, když se všichni bojí v noci klidně spát? [Breakdown] [Verse 3] Česko vládne světu v hrozné nespavosti, děti místo spaní raději furt paří. Už v patnácti letech mají toho dosti, odhodit ty mobily se nikomu nedaří. Sedm hodin padesát sedm minut v průměru, to je naše slavná, smutná realita. Místo spánku věříme rychlému odběru, únava je v každé české tváři vrytá. [Outro (Instrumental)]