Občanku sice chtěli, ale zapomněli číst

[Instrumental Build-up] [Intro] U pokladen Penny zuří tichý boj, zmateně tu stojí lidstva drahý zdroj. [Verse 1] Pokladní má oči, leč se nedívá, občanku si vezme, hned ji vrací zpět. Patnáctiletému vodku nalévá, zajásal tak náhle celý mladý svět. Inspekce však chystá velkou past, Karel Havlíček hned píše tiskový tón. Nachytali Penny, ostuda a chlast, bude řetězec platit jeden milion. [Instrumental] [Verse 2] Sledujeme tichý prodej lihovin, patnáctiletému dají flašku hned. Zákazník je sice věkem nevinný, s alkoholem odchází hned slavit svět. Čtyřicet dva procent pálí na jazyku, paní u pokladny vůbec nečte rok. Propásli jsme šanci na nápravu zvyku, do pokladny Penny dopadl ten krok. [Bridge] Markéta Smutná v tiskovém prohlášení, říká, že tohle se prostě nedělá. Bude prý náprava, s nákupy konec snění, přísnější pravidla zavedou docela. Jenže ta lhostejnost, ta v lidech stále dřepí, občanku držíš a díváš se skrz ni ven. Za pípacím pultem byli všichni slepí, sedmkrát prošel ten zakázaný sen. [Drop] [Verse 3] Takže teď z pokladny zmizí jeden milion, zbytečná ztráta za dětský alkohol. Zatímco inspektoři drží pevný tón, vstřelili si sami tenhle trapný gól. V Penny teď pokladní budou hledat brýle, sčítat ty roky a zkoumat rodný den. Snad se jim podaří dosáhnout té chvíle, kdy bude zákonem mladistvý uchráněn. [Outro (Instrumental)]